| | 24.5.2018 | KOSMETIKA & WELLNESS Strana 48 VŠE PR/ O ZDRAVÍ | | | Simona Procházková | | | ... injekčně nebo pod jazyk a tělo si na něj pomalu zvyká,“ vysvětluje dětská alergoložka, imunoložka a pneumoložka MUDr. Zuzana Vančíková, CSc. ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Vakcinace neboli specifická alergenová imunoterapie je v současné době jedinou možností, jak zasáhnout... |
| | 11.6.2018 | Zdravotnické noviny. Strana 4 Aktuality | | | | | | ... antidot. Dochází k nim velmi vzácně, antidotum vydáváme přibližně dvakrát ročně,“ uvedla Daniela Pelcová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Nebezpečné je pravidelné vdechování par, které se v těle... |
| | 11.6.2018 | Zdravotnické noviny. Strana 7 Dialýza | | | Filip Kůt Citores | | | ... procento takto léčených pacientů je podle MUDr. Vladimíry Bednářové, CSc., vedoucí lékařky Ambulance peritoneální dialýzy na Klinice nefrologie VFN v Praze, způsobeno právě i nízkým povědomím o současných možnostech dialýzy na straně samotných zdravotníků. „Potřebné informace, edukace,... |
| | 11.6.2018 | iHNed.cz Strana 0 | | | Markéta Šrajbrová | | | ... mohou čerpat 12 dní studijního volna. Povědomí o syndromu vyhoření a poptávka po prevenci přitom roste. Psycholog Ptáček spolupracuje například se Všeobecnou fakultní nemocnicí, ale školí třeba také soudce. Už uspořádal čtyři ročníky konference zaměřené na vyhoření, poslední se konal... |
| | 11.6.2018 | iHNed.cz Strana 0 | | | Markéta Šrajbrová | | | ... mohou čerpat 12 dní studijního volna. Povědomí o syndromu vyhoření a poptávka po prevenci přitom roste. Psycholog Ptáček spolupracuje například se Všeobecnou fakultní nemocnicí, ale školí třeba také soudce. Už uspořádal čtyři ročníky konference zaměřené na vyhoření, poslední se konal... |
| | 11.6.2018 | vfn.cz Strana 0 | | | | | | ... v pořádku? Přijďte ve čtvrtek 14. června od 13.00 do 18.00 hodin do budovy Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2 a zkušení lékaři vás odborně a zdarma vyšetří. Preventivní vyšetření podporují Český rozhlas Dvojka a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Nepropásněte šanci! |
| | 11.6.2018 | zdravky.cz Strana 0 | | | | | | ... stabilizovat,“ komentuje prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc., vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Odborné studie dokázaly, že těhotenství zdravotní stav většiny žen nezhoršuje, nemoc se obvykle vrátí do stavu před porodem. S... |
ALERGIE DOKÁŽE ZKOMPLIKOVAT ŽIVOT! | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 24.5.2018 KOSMETIKA & WELLNESS Strana 48 VŠE PR/ O ZDRAVÍ | | Simona Procházková | Lékárny byly v minulých dnech plné slzících a kýchajících nešťastníků: letošní jaro dostihlo i osoby, které jinak alergickou rýmou netrpí. Běžně ale pylová alergie komplikuje život až dvěma a půl milionům Čechů! A nějakou formou alergie trpí už více než dvacet procent světové populace ve vyspělých zemích – a počty nemocných se stále zvyšují.
V klidu ale nemůže být vlastně nikdo: alergie se může objevit kdykoli během života a bohužel ji nelze úplně vyléčit. Jde o poruchu imunologických mechanismů organismu působením mnoha faktorů. Alergenem se může stát jakákoli látka bílkovinné povahy, která se vyskytuje ve vzduchu, vodě i na zemi. Většinou nejsme alergičtí pouze na jeden alergen, ale jedná se o celou skupinu látek v různé kombinaci. Například je velmi pravděpodobné, že pokud trpíme alergií na pyl břízy, budeme mít i alergii na jablka.
„Podle toho, jak se dostanou do našeho těla, rozeznáváme alergeny vzdušné (pyly, plísně, roztoči, alergeny domácích mazlíčků), potravinové (ořechy, mléko, vejce, mořské plody, ryby, ořechy, ovoce, zelenina, obiloviny, sója) a kontaktní (kovy, kosmetika, některé léčivé gely a masti, čisticí prostředky, lepidla, barvy). Projevy alergií jsou různé, od méně závažných, spíš obtěžujících, až po život ohrožující, což je případ anafylaktického šoku,“ konstatuje PharmDr. Veronika Orendášová, vedoucí lékárnice Benu Lékárna Jičín.
PĚT PYLOVÝCH ZRNEK
Postiženým stačí k propuknutí alergické reakce pouhých pět pylových zrnek o velikosti dva mikrometry v jednom kubíku okolního vzduchu (pro informaci, podle odborníků každá rostlina dokáže uvolnit do okolí až stovky milionů pylových zrn). Sezonní alergická rýma, která je charakteristická kýcháním, svěděním v nose, slzením očí a vodnatou rýmou nebo naopak ucpaným nosem, je zdaleka nejčastějším alergickým onemocněním. Koncentrace pylů je sice největší na jaře, ale alergická rýma se objevuje i v létě, kdy jsou alergenem pyly trávy, a na podzim, kvůli alergenům, jako jsou pyly vysokého plevele. Na tyto alergické obtíže doporučují lékaři nosní spreje a oční kapky s obsahem antihistaminik a také nosní spreje s obsahem kortikoidů. „Tyto přípravky působí úlevu od svědění, šimrání v nose a v krku a kýchání. Jelikož alergie může mít až život ohrožující průběh, je vhodné, zejména u malých dětí do šesti let, navštívit při jakýchkoli potížích alergologa. Rovněž potravinové alergie a dlouhodobé alergické projevy, atopický ekzém a další závažnější potíže patří do rukou lékaře,“ zdůrazňuje doktorka Orendášová.
POZOR NA OČI
Alergie je nadměrnou reakcí imunitního systému na nějaký vnější podnět a projevuje se na různých částech těla. „Typickým znakem alergického podráždění očí je náhlý vznik potíží a výrazné svědění. Může se vyskytnout otok víček, pálení a slzení očí a může být přidružena vodnatá rýma nebo vyrážka na kůži víček,“ vysvětluje MUDr. Silvie Ovesná, lékařka oční kliniky Gemini.
Pokud se takové projevy objeví, je potřeba co nejdříve vypláchnout oči studenou vodou a vyhledat lékařskou pomoc. Jen odborník přesně určí, o jakou nemoc jde, co je její příčinou, a poté nasadí správnou léčbu. Při nově vzniklých potížích je na místě podstoupit oční a alergologické vyšetření. Nejčastěji lékaři volí nasazení tzv. antihistaminik, která blokují histamin, což je látka imunitního systému, která při kontaktu s alergenem spustí alergickou reakci. Pokud i přes léčbu pálení či řezání očí přetrvává, je lepší navštívit očního lékaře. „Při dlouhodobém používání kapek s konzervačními látkami existuje riziko zvýšené suchosti očí a poškození očního povrchu. V indikovaných případech je možné doplnit terapii o umělé slzy a slabé kortikoidy,“ radí MUDr. Pavel Stodůlka z kliniky Gemini.
JAK PŘIZPŮSOBIT DOMOV PRO ALERGIKA?
Podstatná část alergenů z vnějšího prostředí se do těla dostává dýchacími cestami, proto je (zejména u dětí) důležité dbát na to, aby bylo doma zajištěno optimální a co nejméně dráždivé ovzduší. Kvalitu vzduchu v bytech a domech negativně ovlivňují běžné činnosti, jako je úklid nebo vaření v nedostatečně odvětrávané kuchyni, přítomnost domácích zvířat nebo kouření. Kvalitu vzduchu doma můžete zlepšit pravidelným větráním, co nejčastějším odstraňováním ultra jemných prachových částic (tedy úklidem „navlhko“) nebo používáním čističky vzduchu. Významnými „domácími“ alergeny jsou i roztoči a plísně, také ale samozřejmě pyly, které se do domácnosti dostávají zvenku. Podle průzkumů společnosti Philips uvádí až 87 procent lidí, že alergická rýma negativně ovlivňuje kvalitu jejich spánku, a celých 92 % lidí přiznává, že symptomy alergie mají zásadní vliv na jejich pracovní výkon a aktivitu během dne.
LÉČBA – PODÁVÁNÍ ALERGENU
Nejčastějšími alergeny jsou roztoči (22 %), pyly trávy (17 %), kočičí srst (9 %) a pyly břízy (6 %). „Alergik si na alergeny přirozenou cestou zvyknout neumí. Je nutné použít speciální cestu – alergenovou vakcinaci. Alergen se v této upravené podobě podává injekčně nebo pod jazyk a tělo si na něj pomalu zvyká,“ vysvětluje dětská alergoložka, imunoložka a pneumoložka MUDr. Zuzana Vančíková, CSc. ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Vakcinace neboli specifická alergenová imunoterapie je v současné době jedinou možností, jak zasáhnout do podstaty onemocnění. Veškerá ostatní léčba řeší jen následek, nikoli příčinu. Tam, kde je léčba indikována, představuje pro nemocného šanci na zmírnění obtíží, v optimálním případě jejich vymizení. Nutno však zdůraznit, že reakce na tuto léčbu je individuální. Vakcinace spočívá v opakovaném podávání alergenu. V úvodu léčby dávka alergenu stoupá od malých až po dávky udržovací. Vždy je dopřáno organismu dostatečné množství času, aby se s tímto alergenem sám „vypořádal“. Vakcinace se dříve podávala většinou před pylovou sezonou, nyní se preferují celoroční schémata, přičemž délka vakcinace je většinou tři roky. V současné době je k dispozici několik druhů vakcín, alergolog doporučí nejvhodnější preparát. Nejčastěji se vakcíny podávají pacientům s alergickou rýmou, alergickými záněty spojivek a astmatem. Jednoznačně byla prokázána účinnost vakcín při alergii na pyly, roztoče, plísně, včelu, vosu a zvířecí alergeny.
HOMEOPATIE JAKO JEDNA Z MOŽNOSTÍ
Jednou z cest, jak zmírnit příznaky alergických onemocnění a zlepšit kvalitu života postižených jedinců, je homeopatie. Tato léčba spočívá v preventivním podávání kombinace několika homeopatických přípravků. Začíná se s ní měsíc před předpokládaným počátkem alergických obtíží a pokračuje se i po propuknutí příznaků. Na konkrétní symptomy se pak přidávají další přípravky. Aby byla léčba správně zvolena, je třeba konzultace s odborníkem – homeopatem. Homeopatika mohou užívat děti i těhotné a kojící ženy. I v lékárnách najdete lékárníky homeopaty a můžete si s nimi domluvit konzultaci. Výhodou homeopatik je jejich šetrnost vůči organismu, absence nežádoucích účinků a interakcí s ostatními léky. To jim umožňuje i kombinaci s klasickou léčbou, kterou můžou vhodně doplnit.
JE VZDUCH ČISTÝ? Mobilní aplikace Air Matters poskytuje uživatelům aktuální informace o stavu ovzduší v místě bydliště nebo třeba tam, kde pobývají na dovolené. Součástí aplikace je i pylová předpověď, kterou vyvinula společnost Philips společně s lékařskou fakultou Vídeňské univerzity. Poskytuje přehled o výskytu nejčastějších pylů v ovzduší, jako jsou pyly břízy, trávy, olše nebo pelyňku, přičemž čerpá údaje z více než 10 000 monitorovacích stanic ve více než 50 zemích světa.
Foto autor| Foto: Shutterstock
|
| | |
Otrava rtutí z teploměru nehrozí, jde omýtus | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 Zdravotnické noviny. Strana 4 Aktuality | | Množství dotazů přimělo Toxikologické informační středisko k vydání uklidňující zprávy. Otravy rtutí se v našich podmínkách není třeba bát – v ČR je totiž opravdu vzácná. Rozhodně lidem nehrozí například z rozbitého teploměru. Nebezpečné není ani její náhodné požití, mechanizmem otravy je totiž nejčastěji vdechování par rtuti.
Středisko odpovídá ročně asi na 17 tisíc dotazů. Mezi nejčastější dotazy patří právě ty ohledně rtuti. Jde o přibližně 200 dotazů a nejčastěji se lidé ptají právě na rozbité rtuťové teploměry. Podle odborníků ale ani konzumace rtuti nemusí způsobit závažné zdravotní komplikace. Jedovaté jsou hlavně její výpary, které vznikají i při pokojové teplotě. „Tyto otravy dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvorných antidot. Dochází k nim velmi vzácně, antidotum vydáváme přibližně dvakrát ročně,“ uvedla Daniela Pelcová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Nebezpečné je pravidelné vdechování par, které se v těle hromadí. Například pokud rtuť z rozbitého teploměru není řádně uklizená z koberce. „Po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ dodala. Z těla se jed vylučuje velmi pomalu, polovina přibližně za 60 dní.
|
| | |
Domácí dialýza zvyšuje kvalitu života. Proč o ní pacienti často nevědí? | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 Zdravotnické noviny. Strana 7 Dialýza | | Filip Kůt Citores | Kolaps ledvin a nutnost přejít na dialýzu může člověka postihnout nečekaně a většina nově diagnostikovaných v takové chvíli začne propadat zoufalství. Tato nelítostná diagnóza už dnes ale ani zdaleka neznamená rozsudek, který pacienta vyřadí z normálního života. Zejména díky peritoneální dialýze, která je též příznačně nazývána jako „domácí dialýza“, může člověk žít téměř plnohodnotný život. Tím spíše je škoda, že metoda není příliš využívána a ani lékaři jiných odborností nejsou v této oblasti dostatečně edukováni.
V České republice bylo ke konci roku 2016 dialyzováno celkem 6 739 pacientů a pouze 429 z nich bylo léčeno systémem peritoneální dialýzy. Transplantaci ledviny přitom ten rok podstoupil téměř totožný počet pacientů (421). To, že je peritoneální dialýza v našich podmínkách využívána méně, než by mohla a měla být, demonstruje nejlépe pohled do zahraničí. Ve vyspělých zemích je využívání této metody až 40 % oproti zhruba 7 % v České republice. A přestože je metoda pro české pacienty dostupná už od roku 1978 a přináší takto léčeným lidem řadu výhod, není mezi lidmi příliš známá. Podle průzkumu společnosti Baxter, která vyrábí systémy pro tuto terapii, sedm z deseti Čechů vůbec netuší, co to peritoneální dialýza vlastně je a co vše pacientům dnes umožňuje. Nejnovější přístroje přitom dovolují nejen komfortní provádění dialýzy v pohodlí domova, ale i vzdálený monitoring. Díky inovaci společnosti Baxter v podobě telemedicíny má ošetřující lékař nejen online přístup k datům o léčbě, ale může i vzdáleně měnit její parametry. To pochopitelně významně zvyšuje bezpečnost peritoneální dialýzy
Komfort na prvním místě
Každé onemocnění přináší pacientovi větší nebo menší míru ztráty pohodlí. V případě selhávání životně důležitých orgánů, mezi které se řadí i ledviny, jde bez speciální léčby o smrtící stav. Moderní medicína ovšem v tomto ohledu dokáže konat zázraky. Už samotná hemodialýza, která byla poprvé použita koncem 2. světové války, představovala obrovský přelom. Zapojení složitého bubnového mechanizmu a provedení hemodialýzy vyžadovalo veliké úsilí zdravotníků a hodně trpělivosti na straně pacienta. O nějakém pohodlí se rozhodně mluvit nedalo (viz foto). Tím neuvěřitelněji působí dnešní přístroj pro provádění peritoneální dialýzy (viz foto) s možností vzdáleného přístupu ošetřujícího lékaře. Ten umožňuje pacientovi dialyzovat se sám v domácím prostředí. Jedná se o velmi jednoduchou metodu, kterou po krátkém zaučení zvládne v podstatě každý.
Jak funguje peritoneální dialýza?
Roztok je do těla přiváděn tenkým katétrem, který je zaveden do břišní dutiny. Vývod katétru je skryt pod šaty a pacienta nijak neomezuje v pohybu a při běžných aktivitách. Výměna může probíhat jak ručně, tak automatizovaně pomocí přístroje (cycleru). Pacient chodí na kontroly k lékaři přibližně jednou 4–6 týdnů. Obě zmíněné metody je navíc možno kombinovat dle aktuálních potřeb pacienta. Tento typ dialýzy je vhodný pro všechny skupiny pacientů – velmi dobré uplatnění má i u dětí a seniorů, kterým s výměnou mohou pomoci certifikovaní zaměstnanci pečovatelských služeb.
Vzdělávat je třeba i zdravotníky
Nízká informovanost o peritoneální dialýze bohužel není jen problémem široké laické veřejnosti. Nízké procento takto léčených pacientů je podle MUDr. Vladimíry Bednářové, CSc., vedoucí lékařky Ambulance peritoneální dialýzy na Klinice nefrologie VFN v Praze, způsobeno právě i nízkým povědomím o současných možnostech dialýzy na straně samotných zdravotníků. „Potřebné informace, edukace, ale i motivace často chybí už u zdravotnického personálu a pacienti, kteří mohou profitovat z domácí léčby, jsou automaticky odesíláni na hemodialýzu,“ zdůrazňuje Bednářová.
Podle průzkumu společnosti Baxter necelá třetina dotázaných (29 %) věří moderní medicíně a rozhodně by preferovali metodu peritoneální dialýzy, pokud by se museli rozhodovat. Naproti tomu klasickou hemodialýzu by volilo jen necelých 12 % dotázaných. Většina pacientů (60 %) by se ale sama nerozhodovala a šla by se poradit s lékařem. Tato skutečnost podle Bednářové zvyšuje význam edukace zdravotnického personálu. „Lékař je první, který podává pacientovi informace o možnostech léčby. Je proto důležité, aby byl dostatečně edukován a dokázal pacientovi podat objektivní informace o všech možnostech a pomohl mu správně se rozhodnout,“ upozorňuje MUDr. Bednářová.
Foto popis| Peritoneální dialýza Claria
Foto autor| Foto: baxter
Foto popis| Jeden z prvních dialyzačních přístrojů
Foto autor| Foto: Flickr
|
| | |
Od ideálů k vyhoření. Chronickým pracovním vyčerpáním jsou podle průzkumu ohroženy až dvě třetiny českých učitelů | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 iHNed.cz Strana 0 | | Markéta Šrajbrová |
Na začátku je nadšení, ideály a zápřah. Pokud si ale člověk nedá pozor, může skončit vyčerpaný a na dně. Zaměstnance před vyhořením chrání i správně nastavené pracovní prostředí. V nemocnicích a školách se to ale zatím moc nedaří.
Miloslav Hubatka řídil znojemskou základní školu. V jak zběsilém pracovním tempu žil, si naplno uvědomil teprve po odchodu ze školství.autor: HN - Lukáš Bíba
Byl to šok. Jako když jedete formulí 1 a pak vletíte do tunelu plného želatiny, popisuje bývalý ředitel znojemské základní školy Miloslav Hubatka první dva měsíce, když po 25 letech dobrovolně odešel ze školství. Měl pocit, že jeden den trvá měsíc. "Až ve chvíli, kdy jsem z toho vystoupil, jsem si uvědomil, jak to bylo vyčerpávající. Přišel jsem ráno do školy, uvařil si čaj a v poledne ho vylil, protože jsem neměl čas ho vypít. Nestíhal jsem obědy," vypráví.
Hubatka je jedním z tisíců pedagogů, které během kariéry potká takzvaný syndrom vyhoření. Tedy stav chronického pracovního vyčerpání, z něhož často bývá jedinou cestou ven odchod do jiného oboru. Vyhoření, které se projevuje tím, že práce pro člověka ztratí smysl, nezájmem o lidi či cynismem, může potkat každého profesionála. Nejohroženější jsou ale takzvané pomáhající profese, kam kromě učitelů řadíme například lékaře a zdravotní sestry.
Právě práce ve školství a zdravotnictví bývá považována za společensky i finančně nedoceněnou a oba obory obzvlášť v posledních letech trpí nedostatkem personálu. Systematická ochrana před stresem a vyčerpáním, která by situaci mohla zlepšit, se však v Česku rozvíjí jen velmi pomalu.
Buď pořádně, anebo vůbec
Padesátiletý Miloslav Hubatka strávil téměř celý svůj profesní život ve vedení škol, nejdříve jako zástupce, pak deset let jako ředitel. Když tehdy nastoupil do funkce, začal šéfovat velké škole, která se ze tří sloučila v jednu. Jeho práce byla hektická a nevypočitatelná. Řešil spoustu organizačních a legislativních problémů a v práci trávil i 70 hodin týdně. Únavu na sobě pocítil až za čas. Trvalo ale ještě dalších šest let, než skončil. "Pády do vyhoření byly pravidelné. Když začaly prázdniny, odpadl jsem. A tak to bylo každý rok," říká.
Že potřebuje změnu, cítil už dlouho. Přesto se dál držel svých vizí. Zdravotní potíže se ale vracely častěji. "Byly to migrény, stavy vyčerpání, bolesti zad, tiky v obličeji, nespavost. Zablokoval jsem se a skončil v nemocnici. Když se probudíte, zjistíte, že jste tam nejmladší, a vyjdete ven s berlemi, řeknete si, že je něco špatně," vzpomíná Hubatka.
65 % učitelů ZŠ je podle šetření Pedagogické fakulty UK ohroženo vyhořením.
Připouští ale, že je workoholik a pracovat bez plného nasazení zkrátka neuměl. Byl přesvědčen, že se má práce dělat buď pořádně, anebo vůbec. Největší stres mu přinášelo řízení školy a administrativa, naštěstí ho nabíjel kontakt s dětmi.
Vedení školy Hubatka přirovnává k řízení středně velké firmy. Je třeba spravovat milionový rozpočet, majetek a vést desítky zaměstnanců. "Jediný rozdíl je, že zatímco manažer ve firmě je hodnocen za to, že generuje zisk, ředitel školy je hodnocen podle toho, jestli umí utrácet s přesností na haléře a dodržovat normy. S tím, že nemůže vést školu podle svých představ." I to bylo podle něj frustrující, stejně jako platové ohodnocení. Jako ředitel dostával učitelský plat plus příplatky za vedení. Celkem to dělalo kolem 34 tisíc čistého.
Ze školy Hubatka odešel před čtyřmi lety s pocitem "čistého stolu". "Nebylo to jednoduché, ale nelituji toho. Měl jsem strach, ale zůstat by bylo víc stresující než změna. I zdravotní problémy pominuly."
Nyní pracuje na volné noze jako konzultant a lektor a radí školám a firmám v oblasti osobnostního rozvoje. K tomu píše druhou knihu, první se věnovala nadaným dětem. "Po letech se cítím užitečný," dodává.
Nové šetření Pedagogické fakulty UK na základních školách ukázalo, že 65 procent učitelů je vyhořením ohroženo a téměř u pětiny už se rozvíjí či rozvinulo. Výzkumníkům odpovědělo téměř 2400 vyučujících. "Fakt, že takovéto množství lidí během měsíce a půl bylo ochotno se uvázat na hodinu a čtvrt k počítači a vyplnit dotazník, svědčí o tom, jak to téma rezonuje," myslí si autorka výzkumu Irena Smetáčková.
Čím větší nadšení, tím silnější vyhoření
O vyhořelých zdravotních sestrách podobná data k dispozici nejsou. "V praxi jde ale o častý problém - snad každá sestra se ve své práci během let setkala s někým, kdo kvůli vyhoření odešel na jiné pracoviště nebo zcela mimo obor," uvedla Nina Müllerová z prezidia České asociace sester.
Vyhoření lékařů zmapoval sedm let starý výzkum 1. lékařské fakulty UK a České lékařské komory. Příznaky vyhoření výzkumníci zaznamenali u 34 procent ze 7,5 tisíce lékařů, kteří se šetření zúčastnili. Pouze osm procent dotázaných uvedlo, že příznaky nepociťují vůbec či jen zřídka.
Podle psychologa a spoluautora výzkumu Radka Ptáčka jsou vyhořením více ohroženi mladí lidé. Ti často do své vysněné práce nastoupí s velkým nadšením a ideály. "To je bezvadné, ale musí tam být nějaký mentor, který řekne: Pozor, ta práce není jen o pomáhání, ale má ta a ta rizika, takže si stoupni na zem," vysvětluje Ptáček. Jak dodává, v tomto ohledu vidí ve školství i zdravotnictví velké nedostatky. Přitom podle něj platí, že čím větší nadšení, tím silnější vyhoření.
To byl i případ dnes již bývalé zdravotní sestry Lucie Veselé. Hned po maturitě nastoupila do pražského Motola na dětské oddělení transplantace kostní dřeně. "Chtěla jsem pomáhat dětem," vzpomíná, proč si zvolila jeden z psychicky nejnáročnějších oborů. Brzy začala zjišťovat, že péče o vážně nemocné a nezřídka umírající děti je větší zátěží, než si dovedla představit.
"Byly tam hezké chvilky. Když děti, kterým je opravdu špatně, umíte rozesmát, velmi vás to nabíjí. Opravdu mě to bavilo, ale pak mě to srazilo na kolena," popisuje drobná blondýnka s tím, že hezkých momentů bylo výrazně méně než těch smutných. "Ještě teď se mi o tom špatně mluví, když si na to vzpomenu," přiznává osmatřicetiletá matka dvou malých dětí.
Postupně začala špatně spát, bolela ji hlava, ztratila chuť k jídlu. Propadla se do apatie, hůř se soustředila a ve chvíli, kdy začala dělat drobné chyby, se rozhodla odejít. Bála se, že příští chyba už by mohla mít fatální následky. Na oddělení vydržela čtyři roky. Zdravotnictví úplně opustila a dnes pracuje jako grafička v PR agentuře.
Po odchodu z nemocnice jí chvíli trvalo, než se její psychika srovnala. "Dlouho mi bylo ouvej. Asi tři měsíce po odchodu jsem se doslova složila v koupelně a brečela jsem den nebo dva. Muselo to ze mě ven," vzpomíná. Odbornou pomoc ale nevyhledala. To, že si prošla syndromem vyhoření, jí došlo až s ročním odstupem, když si vyměnila zkušenosti s jinou vyhořelou sestrou.
Když Lucie Veselá změnila práci, zažila obrovskou úlevu. "Byl to neskutečně blažený pocit, že nemám zodpovědnost za život. Že ať udělám cokoliv, jsou to jenom papíry a všechno se dá napravit," říká.
V době, kdy pracovala v nemocnici, byla na oddělení k dispozici psycholožka. Veselou ale tehdy nenapadlo, že by za ní měla zajít. S kolegy své pocity také neprobírala. Dokonce ani v době, kdy na oddělení umíralo více dětí než jindy. "Tehdy jsme byli na dně všichni a pomalu jsme se mezi sebou ani nezdravili," podotýká Veselá.
Tři pilíře
Podle Ptáčka je možné dlouhodobě ustát i stresující a náročnou práci. Jsou ale potřeba tři základní pilíře: správné osobnostní předpoklady, péče o sebe sama a podpůrné prostředí. Zatímco první pilíř je do velké míry daný, na dalších dvou je potřeba zapracovat. Člověk může o své psychické zdraví dbát hlavně tak, že bude striktně oddělovat pracovní a osobní život - nebude si brát práci domů ani kvůli ní zanedbávat rodinu, koníčky či spánek.
Na posílení třetího pilíře už jedinec sám nestačí. O dobré pracovní podmínky a vztahy na pracovišti musí pečovat managementy škol a nemocnic, kterým by v tom pomohla podpora státu. Tu ale zatím učitelé ani zdravotníci příliš necítí. Podle Hubatky stát proti vyhoření učitelů nedělá nic, naopak jim stále více "nakládá". Obává se, že míra vyhoření je větší, než si i sami učitelé připouštějí. "Jak jsou v tom každodenně, ztrácejí sebereflexi," myslí si. Ministerstvo školství zatím o programu zaměřeném na vyhoření nemluví. Jeho mluvčí Jarmila Balážová jen připomíná, že učitelé mají ze zákona nejdelší dovolenou a k tomu mohou čerpat 12 dní studijního volna.
Povědomí o syndromu vyhoření a poptávka po prevenci přitom roste. Psycholog Ptáček spolupracuje například se Všeobecnou fakultní nemocnicí, ale školí třeba také soudce. Už uspořádal čtyři ročníky konference zaměřené na vyhoření, poslední se konal začátkem června. V publiku seděli jak zdravotníci, tak učitelé. To, že jde stále o velmi citlivé a osobní téma, se ale ukázalo, když redakce několik účastníků oslovila. "Nechceme o tom mluvit, nezlobte se. Pacienti by to nepochopili," řekly například dvě lékařky ze západních Čech.
Mladší generace je asertivnější
V českých nemocnicích se před deseti lety začal "zdola" rozvíjet Systém psychosociální intervenční služby (SPIS), který nabízí zdravotníkům podporu, zejména po zátěžových situacích. Garantem programu je psycholog a mluvčí moravskoslezské záchranky Lukáš Humpl. "Na základě zahraničních zkušeností je systém postaven na kolegiální podpoře," vysvětluje Humpl. V nemocnicích školí takzvané peers, tedy členy personálu, kteří pak fungují jako psychická opora pro své kolegy. Aktivních peers je nyní zhruba 180. Pokud první pomoc z jejich strany nestačí, přebírají zdravotníka psychologové, kteří jsou také do programu zapojeni. SPIS zatím působí v 15 až 20 procentech zdravotnických zařízení. "Co nám velmi chybí, je zastřešení systému ze strany státu," přiznává Humpl. S prosbou o podporu přitom obešel už několik ministrů zdravotnictví.
Ten současný, Adam Vojtěch (za ANO), o SPIS zatím neslyšel. Podpoře se ale nebrání, sám plánuje s řediteli nemocnic otevřít otázku personální politiky, která se podle něj ve špitálech po léta zanedbávala a mladí zdravotníci v tom vidí problém. "Mladší generace už přemýšlí jinak. Nebude držet pusu a krok. Jsou to lidé, kteří chtějí, aby se o ně někdo zajímal. Ředitelé sami říkají, že finanční motivace už často úplně nezabírá," podotýká ministr.
Navyšování platů zdravotníků a učitelů je velké politické téma. V posledních letech vláda zvedala platy oběma skupinám. Podle Ptáčka jsou ale učitelé i zdravotníci stále finančně podhodnoceni. "Na druhou stranu je potřeba řešit i pracovní podmínky, jinak ta situace nebude nikdy dobrá," varuje psycholog. A jako ukázkový příklad vyhoření zmiňuje příběh primáře s atestací ve dvou oborech, který se v pětačtyřiceti chtěl stát pilotem, protože už měl medicíny "plné zuby".
Lucie Veselá nastoupila do nemocnice hned po maturitě. Odešla po čtyřech letech a dnes dělá grafičku. „Práce mě teď moc baví,“ říká.
Foto: HN - Matej Slávik
Lucie Veselá
Foto: HN - Matej Slávik
Autoři:Markéta Šrajbrová,Šárka Mrázová
https://modernirizeni.ihned.cz/c1-6616...hrozeny-az-dve-tretiny-ceskych-ucitelu |
| | |
Od ideálů k vyhoření. Chronickým pracovním vyčerpáním jsou podle průzkumu ohroženy až dvě třetiny českých učitelů | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 iHNed.cz Strana 0 | | Markéta Šrajbrová |
Na začátku je nadšení, ideály a zápřah. Pokud si ale člověk nedá pozor, může skončit vyčerpaný a na dně. Zaměstnance před vyhořením chrání i správně nastavené pracovní prostředí. V nemocnicích a školách se to ale zatím moc nedaří.
Miloslav Hubatka řídil znojemskou základní školu. V jak zběsilém pracovním tempu žil, si naplno uvědomil teprve po odchodu ze školství.autor: HN - Lukáš Bíba
Byl to šok. Jako když jedete formulí 1 a pak vletíte do tunelu plného želatiny, popisuje bývalý ředitel znojemské základní školy Miloslav Hubatka první dva měsíce, když po 25 letech dobrovolně odešel ze školství. Měl pocit, že jeden den trvá měsíc. "Až ve chvíli, kdy jsem z toho vystoupil, jsem si uvědomil, jak to bylo vyčerpávající. Přišel jsem ráno do školy, uvařil si čaj a v poledne ho vylil, protože jsem neměl čas ho vypít. Nestíhal jsem obědy," vypráví.
Hubatka je jedním z tisíců pedagogů, které během kariéry potká takzvaný syndrom vyhoření. Tedy stav chronického pracovního vyčerpání, z něhož často bývá jedinou cestou ven odchod do jiného oboru. Vyhoření, které se projevuje tím, že práce pro člověka ztratí smysl, nezájmem o lidi či cynismem, může potkat každého profesionála. Nejohroženější jsou ale takzvané pomáhající profese, kam kromě učitelů řadíme například lékaře a zdravotní sestry.
Právě práce ve školství a zdravotnictví bývá považována za společensky i finančně nedoceněnou a oba obory obzvlášť v posledních letech trpí nedostatkem personálu. Systematická ochrana před stresem a vyčerpáním, která by situaci mohla zlepšit, se však v Česku rozvíjí jen velmi pomalu.
Buď pořádně, anebo vůbec
Padesátiletý Miloslav Hubatka strávil téměř celý svůj profesní život ve vedení škol, nejdříve jako zástupce, pak deset let jako ředitel. Když tehdy nastoupil do funkce, začal šéfovat velké škole, která se ze tří sloučila v jednu. Jeho práce byla hektická a nevypočitatelná. Řešil spoustu organizačních a legislativních problémů a v práci trávil i 70 hodin týdně. Únavu na sobě pocítil až za čas. Trvalo ale ještě dalších šest let, než skončil. "Pády do vyhoření byly pravidelné. Když začaly prázdniny, odpadl jsem. A tak to bylo každý rok," říká.
Že potřebuje změnu, cítil už dlouho. Přesto se dál držel svých vizí. Zdravotní potíže se ale vracely častěji. "Byly to migrény, stavy vyčerpání, bolesti zad, tiky v obličeji, nespavost. Zablokoval jsem se a skončil v nemocnici. Když se probudíte, zjistíte, že jste tam nejmladší, a vyjdete ven s berlemi, řeknete si, že je něco špatně," vzpomíná Hubatka.
65 % učitelů ZŠ je podle šetření Pedagogické fakulty UK ohroženo vyhořením.
Připouští ale, že je workoholik a pracovat bez plného nasazení zkrátka neuměl. Byl přesvědčen, že se má práce dělat buď pořádně, anebo vůbec. Největší stres mu přinášelo řízení školy a administrativa, naštěstí ho nabíjel kontakt s dětmi.
Vedení školy Hubatka přirovnává k řízení středně velké firmy. Je třeba spravovat milionový rozpočet, majetek a vést desítky zaměstnanců. "Jediný rozdíl je, že zatímco manažer ve firmě je hodnocen za to, že generuje zisk, ředitel školy je hodnocen podle toho, jestli umí utrácet s přesností na haléře a dodržovat normy. S tím, že nemůže vést školu podle svých představ." I to bylo podle něj frustrující, stejně jako platové ohodnocení. Jako ředitel dostával učitelský plat plus příplatky za vedení. Celkem to dělalo kolem 34 tisíc čistého.
Ze školy Hubatka odešel před čtyřmi lety s pocitem "čistého stolu". "Nebylo to jednoduché, ale nelituji toho. Měl jsem strach, ale zůstat by bylo víc stresující než změna. I zdravotní problémy pominuly."
Nyní pracuje na volné noze jako konzultant a lektor a radí školám a firmám v oblasti osobnostního rozvoje. K tomu píše druhou knihu, první se věnovala nadaným dětem. "Po letech se cítím užitečný," dodává.
Nové šetření Pedagogické fakulty UK na základních školách ukázalo, že 65 procent učitelů je vyhořením ohroženo a téměř u pětiny už se rozvíjí či rozvinulo. Výzkumníkům odpovědělo téměř 2400 vyučujících. "Fakt, že takovéto množství lidí během měsíce a půl bylo ochotno se uvázat na hodinu a čtvrt k počítači a vyplnit dotazník, svědčí o tom, jak to téma rezonuje," myslí si autorka výzkumu Irena Smetáčková.
Čím větší nadšení, tím silnější vyhoření
O vyhořelých zdravotních sestrách podobná data k dispozici nejsou. "V praxi jde ale o častý problém - snad každá sestra se ve své práci během let setkala s někým, kdo kvůli vyhoření odešel na jiné pracoviště nebo zcela mimo obor," uvedla Nina Müllerová z prezidia České asociace sester.
Vyhoření lékařů zmapoval sedm let starý výzkum 1. lékařské fakulty UK a České lékařské komory. Příznaky vyhoření výzkumníci zaznamenali u 34 procent ze 7,5 tisíce lékařů, kteří se šetření zúčastnili. Pouze osm procent dotázaných uvedlo, že příznaky nepociťují vůbec či jen zřídka.
Podle psychologa a spoluautora výzkumu Radka Ptáčka jsou vyhořením více ohroženi mladí lidé. Ti často do své vysněné práce nastoupí s velkým nadšením a ideály. "To je bezvadné, ale musí tam být nějaký mentor, který řekne: Pozor, ta práce není jen o pomáhání, ale má ta a ta rizika, takže si stoupni na zem," vysvětluje Ptáček. Jak dodává, v tomto ohledu vidí ve školství i zdravotnictví velké nedostatky. Přitom podle něj platí, že čím větší nadšení, tím silnější vyhoření.
To byl i případ dnes již bývalé zdravotní sestry Lucie Veselé. Hned po maturitě nastoupila do pražského Motola na dětské oddělení transplantace kostní dřeně. "Chtěla jsem pomáhat dětem," vzpomíná, proč si zvolila jeden z psychicky nejnáročnějších oborů. Brzy začala zjišťovat, že péče o vážně nemocné a nezřídka umírající děti je větší zátěží, než si dovedla představit.
"Byly tam hezké chvilky. Když děti, kterým je opravdu špatně, umíte rozesmát, velmi vás to nabíjí. Opravdu mě to bavilo, ale pak mě to srazilo na kolena," popisuje drobná blondýnka s tím, že hezkých momentů bylo výrazně méně než těch smutných. "Ještě teď se mi o tom špatně mluví, když si na to vzpomenu," přiznává osmatřicetiletá matka dvou malých dětí.
Postupně začala špatně spát, bolela ji hlava, ztratila chuť k jídlu. Propadla se do apatie, hůř se soustředila a ve chvíli, kdy začala dělat drobné chyby, se rozhodla odejít. Bála se, že příští chyba už by mohla mít fatální následky. Na oddělení vydržela čtyři roky. Zdravotnictví úplně opustila a dnes pracuje jako grafička v PR agentuře.
Po odchodu z nemocnice jí chvíli trvalo, než se její psychika srovnala. "Dlouho mi bylo ouvej. Asi tři měsíce po odchodu jsem se doslova složila v koupelně a brečela jsem den nebo dva. Muselo to ze mě ven," vzpomíná. Odbornou pomoc ale nevyhledala. To, že si prošla syndromem vyhoření, jí došlo až s ročním odstupem, když si vyměnila zkušenosti s jinou vyhořelou sestrou.
Když Lucie Veselá změnila práci, zažila obrovskou úlevu. "Byl to neskutečně blažený pocit, že nemám zodpovědnost za život. Že ať udělám cokoliv, jsou to jenom papíry a všechno se dá napravit," říká.
V době, kdy pracovala v nemocnici, byla na oddělení k dispozici psycholožka. Veselou ale tehdy nenapadlo, že by za ní měla zajít. S kolegy své pocity také neprobírala. Dokonce ani v době, kdy na oddělení umíralo více dětí než jindy. "Tehdy jsme byli na dně všichni a pomalu jsme se mezi sebou ani nezdravili," podotýká Veselá.
Tři pilíře
Podle Ptáčka je možné dlouhodobě ustát i stresující a náročnou práci. Jsou ale potřeba tři základní pilíře: správné osobnostní předpoklady, péče o sebe sama a podpůrné prostředí. Zatímco první pilíř je do velké míry daný, na dalších dvou je potřeba zapracovat. Člověk může o své psychické zdraví dbát hlavně tak, že bude striktně oddělovat pracovní a osobní život - nebude si brát práci domů ani kvůli ní zanedbávat rodinu, koníčky či spánek.
Na posílení třetího pilíře už jedinec sám nestačí. O dobré pracovní podmínky a vztahy na pracovišti musí pečovat managementy škol a nemocnic, kterým by v tom pomohla podpora státu. Tu ale zatím učitelé ani zdravotníci příliš necítí. Podle Hubatky stát proti vyhoření učitelů nedělá nic, naopak jim stále více "nakládá". Obává se, že míra vyhoření je větší, než si i sami učitelé připouštějí. "Jak jsou v tom každodenně, ztrácejí sebereflexi," myslí si. Ministerstvo školství zatím o programu zaměřeném na vyhoření nemluví. Jeho mluvčí Jarmila Balážová jen připomíná, že učitelé mají ze zákona nejdelší dovolenou a k tomu mohou čerpat 12 dní studijního volna.
Povědomí o syndromu vyhoření a poptávka po prevenci přitom roste. Psycholog Ptáček spolupracuje například se Všeobecnou fakultní nemocnicí, ale školí třeba také soudce. Už uspořádal čtyři ročníky konference zaměřené na vyhoření, poslední se konal začátkem června. V publiku seděli jak zdravotníci, tak učitelé. To, že jde stále o velmi citlivé a osobní téma, se ale ukázalo, když redakce několik účastníků oslovila. "Nechceme o tom mluvit, nezlobte se. Pacienti by to nepochopili," řekly například dvě lékařky ze západních Čech.
Mladší generace je asertivnější
V českých nemocnicích se před deseti lety začal "zdola" rozvíjet Systém psychosociální intervenční služby (SPIS), který nabízí zdravotníkům podporu, zejména po zátěžových situacích. Garantem programu je psycholog a mluvčí moravskoslezské záchranky Lukáš Humpl. "Na základě zahraničních zkušeností je systém postaven na kolegiální podpoře," vysvětluje Humpl. V nemocnicích školí takzvané peers, tedy členy personálu, kteří pak fungují jako psychická opora pro své kolegy. Aktivních peers je nyní zhruba 180. Pokud první pomoc z jejich strany nestačí, přebírají zdravotníka psychologové, kteří jsou také do programu zapojeni. SPIS zatím působí v 15 až 20 procentech zdravotnických zařízení. "Co nám velmi chybí, je zastřešení systému ze strany státu," přiznává Humpl. S prosbou o podporu přitom obešel už několik ministrů zdravotnictví.
Ten současný, Adam Vojtěch (za ANO), o SPIS zatím neslyšel. Podpoře se ale nebrání, sám plánuje s řediteli nemocnic otevřít otázku personální politiky, která se podle něj ve špitálech po léta zanedbávala a mladí zdravotníci v tom vidí problém. "Mladší generace už přemýšlí jinak. Nebude držet pusu a krok. Jsou to lidé, kteří chtějí, aby se o ně někdo zajímal. Ředitelé sami říkají, že finanční motivace už často úplně nezabírá," podotýká ministr.
Navyšování platů zdravotníků a učitelů je velké politické téma. V posledních letech vláda zvedala platy oběma skupinám. Podle Ptáčka jsou ale učitelé i zdravotníci stále finančně podhodnoceni. "Na druhou stranu je potřeba řešit i pracovní podmínky, jinak ta situace nebude nikdy dobrá," varuje psycholog. A jako ukázkový příklad vyhoření zmiňuje příběh primáře s atestací ve dvou oborech, který se v pětačtyřiceti chtěl stát pilotem, protože už měl medicíny "plné zuby".
Lucie Veselá nastoupila do nemocnice hned po maturitě. Odešla po čtyřech letech a dnes dělá grafičku. „Práce mě teď moc baví,“ říká.
Foto: HN - Matej Slávik
Lucie Veselá
Foto: HN - Matej Slávik
Autoři:Markéta Šrajbrová,Šárka Mrázová
https://modernirizeni.ihned.cz/c1-6616...hrozeny-az-dve-tretiny-ceskych-ucitelu |
| | |
Preventivní vyšetření kožních znamének | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 vfn.cz Strana 0 | |
V České republice onemocní každý rok rakovinou kůže několik tisíc lidí, jedinou úspěšnou léčbou melanomu je jeho včasná diagnostika.
Chcete vědět, zda jsou všechna vaše znaménka v pořádku?
Přijďte ve čtvrtek 14. června od 13.00 do 18.00 hodin do budovy Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2 a zkušení lékaři vás odborně a zdarma vyšetří.
Preventivní vyšetření podporují Český rozhlas Dvojka a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.
Nepropásněte šanci!
http://www.vfn.cz/novinky/preventivni-vysetreni-koznich-znamenek.html |
| | |
Ženy s RS by měly těhotenství plánovat | | Téma: Všeobecná fakultní nemocnice | | 11.6.2018 zdravky.cz Strana 0 | |
Ročně se maminkám s roztroušenou sklerózou rodí stovky dětí. Jenom v roce 2017 porodilo 154 z nich, jak ukazují data z Registru pacientů s roztroušenou sklerózou (ReMuS). Nemoc už pro ně není strašákem. Zatímco ještě v 90. letech je lékaři od těhotenství zrazovali a často doporučovali přerušení, pozdější studie ukázaly, že těhotenství ženám s RS neškodí. V době, kdy jsou těhotné, je hormony chrání před atakou nemoci. Lékaři však ženám s RS doporučují těhotenství pečlivě plánovat.
„Před otěhotněním by žena měla být optimálně rok bez ataky nemoci. Čerstvě diagnostikované ženy by, dle doporučení neurologů, měly mít alespoň rok léčby,“ říká gynekoložka MUDr. Petra Hanulíková z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, kterou měsíčně navštíví desítky těhotných s RS. „Těhotenství s pacientkami plánujeme. Léčbu, kterou tyto ženy pravidelně užívají, je před otěhotněním nutno upravit. Většinu preparátů ponecháváme až do potvrzení gravidity. V průběhu těhotenství jsou, až na vzácné výjimky, pacientky bez léčby. Dostávají pouze vitamin D a další vhodné vitaminové preparáty,“ doplňuje MUDr. Hanulíková. V těhotenství musí tělo matky tolerovat „napůl cizí genetický materiál“ – plod a tělo tak samo harmonizuje hladinu hormonů – navozuje imunotoleranci, která trvá až do porodu. Léčbu lékaři opět nasazují, až žena skončí s kojením, nebo pokud se u ní objeví ataka. Vlivem prudkého poklesu estrogenů v souvislosti s porodem jsou totiž maminky v šestinedělí a následných měsících nemocí více ohroženy. Do šesti týdnů od porodu proto každá pacientka absolvuje vyšetření pomocí magnetické rezonance. „Biologická léčba umožňuje ženy na těhotenství dobře připravit, ne všechny preparáty jsou při početí vhodné. Některé pojišťovny bohužel odmítají platit převedení pacientek s vysokou aktivitou nemoci na jiný typ biologické léčby, který pomáhá nemoc před a po těhotenství stabilizovat,“ komentuje prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc., vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Odborné studie dokázaly, že těhotenství zdravotní stav většiny žen nezhoršuje, nemoc se obvykle vrátí do stavu před porodem. S neplánovaným těhotenstvím se lékaři potkávají ve zhruba polovině případů, stejně jako u zdravé populace. V takových případech těhotnou pacientku intenzivně sleduje neurolog. Pacientky s RS mohou při volbě určitých preparátů podstoupit i proces umělého oplodnění. Mohou také kromě obvyklých kontraindikací užívat všechny formy antikoncepce. Eventuální pozornost zasluhuje pouze zvýšené riziko žilní trombózy u dlouhodobě imobilních pacientek.
V Česku je odhadem 20 000 lidí s RS. Podle nejnovějších dat z registru jsou ženy zastoupeny mezi nemocnými téměř ze 72 %. Chronické zánětlivé onemocnění nervového systému se nejčastěji objevuje kolem 30. roku, tedy v době, kdy zakládají rodiny. „S odsouváním mateřství na pozdější dobu přibývá žen, které se dočkají diagnózy dříve než prvního dítěte. Z biologického hlediska je určitě lepší, když má žena první dítě před třicítkou,“ uvádí doc. MUDr. Dana Horáková, Ph.D. z Centra pro demyelinizační onemocnění 1. Lékařské fakulty UK a VFN Praha.
Ženy s RS by měly mateřství plánovat i proto, že narození miminka je sice radost, ale také fyzická a psychická zátěž.
„Pacientka by už předem měla myslet na to, koho může požádat o pomoc, pokud se bude cítit vyčerpaná a nevyspalá. Pro nemoc je typická chronická únava a větší sklony k depresím. Je proto důležité, aby rodina nebo přátelé fungovali a v případě potřeby mamince ulevili,“ doplňuje doc. Horáková. Těhotenství by tedy měla plánovat nejenom maminka, ale celá rodina. Lékaři u maminek s RS doporučují spontánní porod, pokud je to možné. „Pro budoucí imunitu dítěte je velmi důležité, aby prošlo porodními cestami a dostalo se do kontaktu s přirozenou mikroflórou, která se zde nachází,“ říká doc. Horáková. Děti maminek s RS se rodí bez vývojových vad a se stejnou porodní váhou jako děti zdravých žen. Riziko přenosu RS z matky na dítě je relativně malé a ve srovnání se zdravou populací pouze mírně zvýšené. Rozhodně však podle lékařů není důvodem, aby lidé s RS neměli děti. „Pacienti a jejich děti by neměli kouřit, už od dětství je u nich třeba dbát zvýšeného přísunu vitaminu D,“ dodala doc. Horáková.
Česká republika patří k zemím s vysokým výskytem roztroušené sklerózy, ročně odhadem přibude 700 nových pacientů. ReMuS nyní sleduje více než 13 000 pacientů. Přes 80% nemocných vedených v registru užívá biologickou léčbu (10 666), část jich moderní léčbu nemá (2 337). Registr pomůže lékařům do budoucna lépe určit, pro koho je jaká léčba vhodná. Komu dát hned zpočátku agresivní léčbu a komu pomůže později, nebo ji třeba vůbec nebude potřebovat. K personalizované léčbě je třeba i nadále zlepšovat monitoraci pacientů, zejména pomocí nových kvantitativních klinických a magnetickorezonančních testů. Novinkou, která zatím není zcela ověřena a v českém prostředí není dostupná, je měření hladiny neurofilament. Jde o strukturální bílkoviny, které se uvolňují do krve při poškození nervových buněk. „Čím vyšší je tato bílkovina, tím agresivnější průběh nemoc má – toto doprovodné vyšetření by nám pomohlo sledovat průběh a účinek léčby,“ popisuje doc. Horáková.
http://terapie.digital/zpravodajstvi/z...s-rs-by-mely-tehotenstvi-planovat.html |
| | |
|
