Přehled zpráv Pozor na dětské otravy 1 15.7.2018 19:00 ČT 1  Zpráva        ... nebo snědí kapsli do pračky nebo tabletu do myčky. Daniela PELCLOVÁ, vedoucí, Toxikologické informační středisko, Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN - Jsou to většinou děti kolem 2 let, od 1 do 3 let, kdy je to maximum dotazů. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka - Mezi... Nemocí z povolání přibývá 2 13.7.2018 19:00 ČT 1  Zpráva        ... vévodí. V posledních desetiletích se skladba chorob, které zaměstnance postihují výrazně změnila. Daniela PELCOVÁ, Klinika pracovního lékařství 1.LF UK a VFN - Když to srovnáme třeba s rokem 1975, tam převažovaly nemoci plic, bylo tam 10 procent otrav třeba, nebo bylo tam spousta... Johnson & Johnson musí zaplatit rekordní pokutu a odškodné 3 13.7.2018 18:10 ČRO Radiožurnál  Zpráva        ... žádné informace. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor - Já zvu do vysílání docentku Petru Tesařovou z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dobrý podvečer. Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I.... Placebo není žádná lumpárna 4 14.7.2018 Lidové noviny  Strana 11  Česká pozice   PŘEMYSL HOUDA   ... medicíny (IKEM) a v Remedisu. * Současně je sekundárním lékařem Psychiatrické nemocnice Bohnice a asistentem Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. * Je mu blízké psychosomatické myšlení. * Napsal řadu knih, loni nakladatelství Vyšehrad... Pacienti by měli vědět, kolik stojí léčba 5 16.7.2018 Právo  Strana 11  Zdraví     ... hradit. Informované pacienty, kteří se neváhají o péči soudit, by tak systém podle přednostky Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jolany Těšinové nemusel unést. Pomoci by mohly platby péče jdoucí přímo za pacientem místo... Ženy nevyužívají testování na rakovinu čípku 6 16.7.2018 Právo  Strana 11  Zdraví     ... způsobující rakovinu děložního čípku (HPV). Při preventivní prohlídce u gynekologa je zdarma. Podle Jiřího Slámy z Gynekologickoporodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze i kvůli tomu je v Česku dvojnásobný počet nových případů proti... Jímá mě hrůza, jak Češi zobou 7 16.7.2018 Týden  Strana 20  Rozhovor   Tomáš Loskot   ... tím lépe. *** Někteří pacienti berou i třicet tablet na spaní denně. Organismus si zkrátka zvykl. Ondřej Rotter (49) Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval v roce 1994 a nastoupil do Horních Beřkovic, kde začínal jako sekundární lékař. Z... Není veganství psychiatrická diagnóza 50.1, ale je nekorektní to říkat? 8 14.7.2018 reflex.cz  Strana 0     Jiří X. Doležal   ... jen poskytuji jednu informaci pro rodiče nezletilých veganů: Tu nejlepší pověst má Centrum pro poruchy příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Umějí poradit. A pro vegany jedna otázečka na závěr: Proč si myslíte, že když chorobně hubnete ne kvůli tloušťce, ale kvůli... Ve starém Egyptě trpěli rakovinou stokrát méně, tvrdí chybná studie 9 13.7.2018 tiscali.cz  Strana 0     Ladislav Loukota   ... aspektů. "Paleopatologická část je naprosto korektní. Problém ale nastává sumarizace a zobecnění nálezu," hodnotí závěry práce Jaromír Šrámek z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, "Při pátrání po nádorech v dávných populacích narážíme na celou řadu problémů. Především je to... Otrava rtutí je v Česku vzácná, z rozbitého teploměru nehrozí 10 13.7.2018 24zpravy.com  Strana 0       ... vzácně, antidotum vydáváme přibližně dvakrát do roka,“ uvedla Daniela Pelclová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nebezpečné je pravidelné vdechování malého množství par, které se v těle hromadí. Například... Přibývá nemocí z povolání. Často se objevují v automobilovém průmyslu i ve zdravotnictví 11 15.7.2018 ceskatelevize.cz  Strana 0       ... lidi umírali. Bylo tam deset procent otrav. Teď je nejvíc syndromu karpálního tunelu,“ vypočítává Daniela Pelcová z Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK a VFN. Právě jednostranné zatěžování a zvedání těžkých břemen vede i k přetěžování bederní páteře. I to by se mělo nově dostat na... Cestovní horečka nebo vážný zdravotní problém? 12 14.7.2018 firststyle.cz  Strana 0       ... je chronický, často každodenní problém a někdy zásadním způsobem zhoršuje kvalitu života, “ vysvětluje gastroenterolog MUDr. Martin Bortlík, Ph.D. z 1. lékařské fakulty UK. Jak je od sebe poznat? Pravdou je, že syndrom dráždivého tračníku se může při častém cestování spojeným se stresem z... Ve starém Egyptě trpěli rakovinou stokrát méně, tvrdí chybná studie 13 13.7.2018 itmix.cz  Strana 0       ... aspektů. „Paleopatologická část je naprosto korektní. Problém ale nastává sumarizace a zobecnění nálezu,“ hodnotí závěry práce Jaromír Šrámek z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, „Při pátrání po nádorech v dávných populacích narážíme na celou řadu problémů. Především je to... Rozvíjet péči na dětském oddělení plánuje MUDr. Jiří Jiráček, nová posila hořovické pediatrie 14 13.7.2018 nemocnice-horovice.cz  Strana 0       ... našim malým pacientům a jejich rodičům? Kde jste dosud působil? Pocházím z Prahy, avšak nyní bydlím již druhým rokem v Kladně. Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu University Karlovy a následně se zařadil do specializačního oboru pediatrie, ze které jsem složil roku 2016 atestaci. V... Rozvíjet péči na dětském oddělení plánuje MUDr. Jiří Jiráček, nová posila hořovické pediatrie 15 13.7.2018 nemocnice-horovice.cz  Strana 0       ... našim malým pacientům a jejich rodičům? Kde jste dosud působil? Pocházím z Prahy, avšak nyní bydlím již druhým rokem v Kladně. Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu University Karlovy a následně se zařadil do specializačního oboru pediatrie, ze které jsem složil roku 2016 atestaci. V... Plné znění zpráv Pozor na dětské otravy Téma: 1. Lékařská fakulta 15.7.2018 19:00  ČT 1  Zpráva    Světlana WITOWSKÁ, moderátorka -------------------- Víc než 4 tisíce lidí ročně se v Česku vystaví riziku otravy chemikáliemi. Desítky z nich se podle Toxikologického informačního střediska dostanou až do stavu ohrožení života. Nejčastěji děti, které se napijí louhu nebo kyseliny. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Neštěstí, které podle lékařů rozhodně nepotkává jen nezodpovědné rodiče. Stačí pár vteřin nepozornosti. Před 10 lety paní Elišce přinesl bratr v láhvi od coly čistič na gril. Po úklidu šla s dcerou do koupelny, aby si umyly ruce. Eliška -------------------- A tu flašku jsem neuklidila, dala jsem to za sebe na pračku, protože pračka byla naproti umyvadlu. Řekla jsem: "Pojď umyjeme si ruce," pustila jsem vodu a najednou jsem slyšela hroznej pláč a věděla jsem, že se stalo něco hroznýho. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Pro tehdy tříletou Markétu přijela sanitka za pár minut, hrozilo i, že bude muset trvale přijímat jídlo hadičkou. To se lékařům podařilo odvrátit. Eliška -------------------- Když spolkne větší sousto, tak jí to zůstane v krku. Tak už jsme byly párkrát za tu dobu na balónkovejch dilatacích. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Právě před chemikáliemi v lahvích na pití lékaři důrazně varují. I originální balení mají být na nedostupném místě, děti se v řadě případů napijí přímo z barevné lahve úklidového prostředku nebo snědí kapsli do pračky nebo tabletu do myčky. Daniela PELCLOVÁ, vedoucí, Toxikologické informační středisko, Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN -------------------- Jsou to většinou děti kolem 2 let, od 1 do 3 let, kdy je to maximum dotazů. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Mezi nejnebezpečnější úrazy patří poleptání kyselinou nebo louhem. Michal JUROVČÍK, primář, Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN Motol -------------------- Tam jsou nejzávažnější postižení jícnu, protože je poleptanej jednak jícen a jednak potom žaludek. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Jako první pomoc je nejlepší napít se vody, zavolat odborníky a nevyvolávat zvracení. Michal JUROVČÍK, primář, Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN Motol -------------------- Pokud vyvoláme zvracení, tak ta žíravá látka projde tím jícnem podruhé a znova, znova ho může poleptat a navíc je tam agresivní kyselina žaludeční, která projde tím poraněným terénem a potom to vyvolává další následky. Barbora BRUNCLÍKOVÁ, redaktorka -------------------- Podobně nebezpečný je ještě jeden fenomén, se kterým se lékaři setkávají, v posledních letech se množí případy, kdy dítě spolkne knoflíkovou baterii. Ta se může zaklínit v jícnu a způsobit poleptání, a to i za pár minut. Toto jsou fotografie pořízené při pokusu na kuřecím mase, který uspořádali lékaři z pražského Motola. Barbora Brunclíková, Česká televize.   Nemocí z povolání přibývá Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018 19:00  ČT 1  Zpráva    Světlana WITOWSKÁ, moderátorka -------------------- Ekonomika roste a zaměstnanost je rekordní. S tím ale přibývá nemocí z povolání. Loni je mělo víc než tisíc lidí. Nejvíc ohrožení jsou lidé, kteří vyrábějí auta a zdravotníci. Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------- Nárok na odškodnění by nově měli získat ti, kteří kvůli dlouhodobé těžké fyzické práci trpí chronickými obtížemi s bederní páteří. Ministerstvo práce se to snaží prosadit už déle než rok. redaktorka -------------------- 35 let pracuje v ocelárnách. Eva Síkorová už má léta bolesti ramene. Rehabilitace nestačily a musela na operaci. Eva SÍKOROVÁ, osoba -------------------- Dělá mi to problémy při takových domácích pracích, jako je třeba jo, jednoduché věšení prádla, ale já tu ruku nezvednu. redaktorka -------------------- Rok usiluje o uznání nemoci z povolání. Teď čeká na rozhodnutí. Eva SÍKOROVÁ, osoba -------------------- Je to nepříjemné, samozřejmě, můj přímý nadřízený spíš všechno zpochybňuje. redaktorka -------------------- Právě nemoci z přetěžování končetin statistikám vévodí. V posledních desetiletích se skladba chorob, které zaměstnance postihují výrazně změnila. Daniela PELCOVÁ, Klinika pracovního lékařství 1.LF UK a VFN -------------------- Když to srovnáme třeba s rokem 1975, tam převažovaly nemoci plic, bylo tam 10 procent otrav třeba, nebo bylo tam spousta závažných plicních onemocněních, na které lidi umírali. A teď je nejčastější nemocí syndrom karpálního tunelu. redaktorka -------------------- Právě jednostranné zatěžování a zvedání těžkých břemen vede i k přetěžování bederní páteře. I to by se mělo nové dostat do seznamu nemocí z povolání. Návrh už přes rok řeší Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vladimír ŘEPKA, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí -------------------- Ono se to týká především těch lidí, kteří těžce fyzicky pracují, to znamená ta jejich bederní páteř je těžce fyzicky namáhána. Nepůjde primárně o lidi z kanceláře. redaktorka -------------------- Seznam nemocí z povolání se rozšiřuje pravidelně už od 30 let. Za tu dobu z něj naopak zmizelo jen několik chorob, třeba ta, která postihovala horníky. Daniela PELCOVÁ, Klinika pracovního lékařství 1.LF UK a VFN -------------------- Jsou takové kmitavé pohyby očí, které byly popisovány u těch horníků, kteří z těch temných slojí vyšli na světlo, to už teď nemáme, protože ty podmínky jsou lepší. redaktorka -------------------- Chorobami z povolání jsou rovnocenně ohrožena obě pohlaví. Loni bylo z 1117 hlášených pracovníků z profesionálním onemocněním 551 žen. Tereza Krumpholzová a Barbora Brunclíková, Česká televize. Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------- Že k jedněm z nejohroženějších patří lidi v automobilovém průmyslu už tedy víme, teď tedy konkrétní číslo. Národní registr nemocí z povolání jich loni evidoval 190. Zdravotníků bylo 157, u horníků uznali lékaři 139 případů. Vraťme se do automobilek, zaměstnanci tam trpí hlavně přetěžováním končetin. Mívají zánětlivá onemocnění kůže a alergie v dýchacích cestách nebo plicích. U zdravotníků je pak nejčastější obtíží svrab, kterým se nakazí od pacientů. A stejně jako předchozí skupinu i je trápí dermatologické problémy a nadměrná zátěž rukou, tady ale od zvedání nemocných. Pokud jde o pracovní úrazy, za minulý rok jich bylo 1147, s pobytem v nemocnici delším než 5 dnů. Smrtelných zranění zaznamenaly statistiky 95. Těchto tragických událostí ale dlouhodobě ubývá s tím, jak se zpřísňuje bezpečnost práce. redaktorka -------------------- V této hale upravují auta na přání konkrétních firem a zákazníků. Třeba tady vyměňují klasické potahy sedaček za kožené. Takové změny se u aut dělají dodatečně, při masové výrobě se totiž nevyplatí. Místní zaměstnanci mají velmi různorodou práci. Lenka JÍROVCOVÁ, HR manažerka, GEFCO -------------------- Bezpečnost řešíme na začátku každé té aktivity. Aby jsme eliminovali veškerá možná rizika. Tady na tom pracovišti jsme řešili lokální svalovou zátěž, prevencí je, že naši zaměstnanci rotují na tomhle pracovišti, zároveň jsme sem pořídili gumové podložky tak, abychom maximálně předešli zátěži na bederní páteři. redaktorka -------------------- Zaměstnance tu pravidelně školí a snaží se rizika předvídat i díky tomu měli letos jen jeden pracovní úraz vyžadující neschopnost, zaměstnanec si zvrtl kotník. Lenka JÍROVCOVÁ, HR manažerka, GEFCO -------------------- Ta paleta těch rizik tady na tom pracovišti je velmi široká, počínaje sražení autem, zaměstnanci musí být velmi ostražití, zároveň manipulují s nástroji, musí dávat pozor například na pořezání, pracují s elektrickým proudem. redaktorka -------------------- A další praktické řešení bezpečnosti. Pokud se kdokoliv chystá vycouvat s autem, předem zatroubí. Samozřejmostí jsou 20 kilometrová rychlost a výstražná světla při pohybu v areálu. Firmy vychází z obecných pravidel. Upravují si je ale podle potřeb svého provozu. Celé řadě úrazů mohou předejít i díky ochranným pomůckám. Tady je zdánlivě úsměvná ukázka, jak pomůže třeba obyčejná helma. Ondřej ŠVADLENKA, expert na bezpečnost práce, Ardon Safety -------------------- Pouštím břemeno ze výšky dvou metrů, zhruba 2 kila. redaktorka -------------------- Bezpečnostní experti se stále setkávají i s tím, že zaměstnanci nemají k dispozici kvalitní rukavice. Ty přitom neslouží jen jako ochrana před poraněním, ale i jako prevence před vibracemi, nebo jednou z nejčastějších chorob z povolání, dermatóz, neboli kožních onemocnění. Ondřej ŠVADLENKA, expert na bezpečnost práce, Ardon Safety -------------------- Tam se dá perfektně chránit, v podstatě když člověk nosí bariérové rukavice proti oleji, tak výskyt téhle nemoci z povolání eliminuje. redaktorka -------------------- Řada firem a institucí musí zaměstnance chránit taky před chemikáliemi nebo zářením. I takové nemoci z povolání se stále objevují. Monika Fleischmannová a Barbora Brunclíková, Česká televize. / Ukázka /   Johnson & Johnson musí zaplatit rekordní pokutu a odškodné Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018 18:10  ČRO Radiožurnál  Zpráva    Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- Jedna z největších farmaceutických firem na světě Johnson & Johnson musí zaplatit rekordní pokutu a odškodné, v přepočtu 104 miliard korun, skupině žen kvůli tomu, že prý z jejich výrobků onemocněly. Porota ve státě Missouri přitakala jejich podezření, že používání některých výrobků včetně dětského zásypu jim způsobilo rakovinu vaječníků. Karcinogenní látkou měl být mastek obsahující azbest. Podle firmy se spojitost mezi jejími produkty a výskytem rakoviny nepotvrdila. Vedoucí Národního referenčního centra pro kosmetiku Dagmar Jírová ze Státního zdravotního ústavu nám odpoledne řekla, že problém s mastkem neboli talkem se českých výrobků netýká. Talek používaný v zemích Evropské unie totiž splňuje takzvanou farmaceutickou kvalitu. Dagmar JÍROVÁ, vedoucí Národního referenčního centra pro kosmetiku, Státní zdravotní ústav -------------------- To jest talek, který obsahuje vůbec nejnižší možné množství nebo příměs nebo přítomnost těch azbestových vláken, a čistší talek než ten ve farmaceutické kvalitě nikde ve světě nelze získat, takže my ovšem nevíme, jaký talek používala firma Johnson do výrobků, poněvadž o tom nemáme žádné informace. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- Já zvu do vysílání docentku Petru Tesařovou z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dobrý podvečer. Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze -------------------- Dobrý večer. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- My samozřejmě nechceme, abyste nějak podrobněji komentovala tohle vyjádření zdravotního ústavu, ale v obecnější rovině z pohledu lékařky, samo o sobě by mělo dostatečně uklidnit ty, koho mohla znepokojit ta americká aféra? Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze -------------------- Tak my se musíme spolehnout na informace, které nám dodávají výrobci léků, nicméně máme i dostatek informací z hlediska prospektivních klinických studií, které probíhají, a ty nám pravděpodobně dají jednou jasnou odpověď na to, jak moc je talek nebo jiné součásti, které jsou používány v těchto výrobcích, nebezpečné. Co se týče ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- A zatím, a zatím o té spojitosti talku a rakoviny vaječníků nemáme nějaké jednoznačné spolehlivé údaje? Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze -------------------- Proběhla několik klinických studií. Ty informace, které jsou vlastně retrospektivní, jsou trochu pozměněné tím, že ty údaje od pacientů nejsou zcela přesné, nejsou zcela validované, a tam se zdá, že by určitá souvislost mezi použitím talku a vznikem rakoviny vaječníků existovat mohla. Ale proběhly také dvě prospektivní studie, to znamená studie plánované do budoucnosti, z nichž jedna dopadla negativně, to znamená, že neprokázala tu souvislost mezi vznikem rakoviny a použitím talku, a druhá prokázala mírné zvýšení rizika vzniku rakoviny vaječníků, takže na základě těchhle informací byl talek prohlášen za potenciálně kancerogenní, kancerogenní látku. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- Pokud jde, pokud jde o toto nádorové onemocnění, rakovinu vaječníků, jaké bývají nejvýznamnější faktory nebo příčiny pro jejich vznik? Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze -------------------- Tam je celá řada rizikových faktorů. Některé nemůžeme nijak ovlivnit, je to především věk, to je nejvýznamnější rizikový faktor u všech nádorů dospělých osob. Potom jsou to různé genetické dispozice, které u některých pacientů významně zvyšují riziko vzniku karcinomu vaječníků. Pak jsou to takové faktory, které určitým způsobem ovlivnit můžeme, jako je třeba obezita nebo užívání některých hormonálních preparátů, rizikovým faktorem je také pozdní těhotenství nebo rozhodnutí nemít děti. Pak jsou to ty běžné rizikové faktory, které ale tady hrají daleko menší roli, jako je kouření, které je spojené s určitým typem vzniku, vznikem typ, určitým vznikem specifického typu karcinomu vaječníku, takže těch rizik je spousta. A určitě ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------- Děkuji vám, děkuji vám, paní docentko, tolik Petra Tesařová z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. Díky a přeji hezký večer. Petra TESAŘOVÁ, Onkologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice a I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze -------------------- Taky tak, na shledanou.   Placebo není žádná lumpárna Téma: 1. Lékařská fakulta 14.7.2018  Lidové noviny  Strana 11  Česká pozice PŘEMYSL HOUDA Medicína nezužitkovává, co by organismus, pokud bychom mu dali tu možnost, dokázal sám, říká psychiatr Radkin Honzák Současná medicína nebere v úvahu nic, co nelze změřit. Vidí v člověku jen oživený stroj Reného Descarta, ve kterém probíhají výlučně mechanické pochody, jež můžeme dohledat a pozorovat. Jenže tak to není, je třeba vzít v úvahu i psychologii a sociální kontext, říká v rozhovoru psychiatr Radkin Honzák. * LN Když jsme uvažovali o tématu rozhovoru, neustále jste se vracel k placebu. Proč je toto téma tak podstatné? Protože mě štve, když se o něčem řekne: Vždyť je to jenom placebo! * LN Proč vás to štve? Protože je to totéž, jako byste o někom prohlásil: Vždyť je to jenom člověk! * LN Placebo není švindl? Není. Placebo není žádná lumpárna ani nic podobného. * LN Vždy jsem si myslel, že placebo je dobré tak akorát pro hypochondra, který nemá žádnou nemoc, protože tu placebo neléčí, a doktor neví, jak se ho zbavit a pokud možno ho i potěšit. To je představa z doby, kdy placebo zatáhli do medicínského slovníku. * LN Kdy se to stalo? V 18. století. * LN Tehdy už bylo placebo ve slovníku obyčejných lidí? Ano, a to, jak se tam dostalo, je velmi zajímavá historie. Při latinském překladu bible to totiž svatý Jeroným zvoral, nebo lépe řečeno se neví, jestli to zvoral přímo svatý Jeroným, protože možná vycházel z řeckého překladu a tam to už bylo špatně. Každopádně verš, který přeložil do latiny jako Placebo Domino in regione vivorum (Bohu se zalíbí v krajině živých), správně zní jinak: Ambulabo coram Domino in regione vivorum (Budu kráčet před Hospodinem v krajině živých). Tady cesta placeba do lidského slovníku začíná. Původně se jím označovali plačky a plačkáři, kteří chodili na pohřby v naději, že když nic jiného, trochu si tam vydělají nebo alespoň dostanou najíst a napít. * LN Od plaček na pohřbech vede cesta k medicíně? To nevím, ale ze špitálů ano, a žalm, jehož součástí ona špatně přeložená věta je, v nich byl zpíván při udělování posledního pomazání. A verš, který jsem citoval a začíná slovem placebo, byl prvním z veršů, které spolu s předzpěvákem odříkávali při posledním pomazání všichni přítomní. A mniši si ve špitálech všimli, že se stav pacienta, který už měl být na smrtelné posteli, po tomto rituálu, byl-li proveden správně, někdy – a nikoliv ojediněle – zlepšil. Tenkrát lidem na urovnání účtů s Bohem zřejmě docela záleželo, takže se zklidnili a dali trochu dohromady nebo alespoň přišlo snížení tenze. * LN Teď jsme na pomezí medicíny. Verš se slovem placebo vlastně „léčil“… Jenže tak se do medicínského slovníku placebo nedostalo. Dostalo se tam jako cosi, co na rozdíl od „léčby“ má pacienta „pouze“ potěšit. * LN Praktikovali doktoři placebo už v 18. století? Ano. Víme třeba o doktorech, kteří motali chlebové kuličky, v nichž nebylo nic než ten chleba. * LN Nebyla to od těch doktorů lež, podvod na pacientech? Počkejte, položme si otázku: Co léčí? Co všechno může léčit? Mluvíme přece o 18. století. A jak tehdy vypadala léčba? To bylo pouštění žilou, klystýry a sem tam nějaká bylina. Co je to tedy lež? Mně přijde jako lež, že může léčit pouštění žilou nebo klystýr, vám ne? * LN Při dnešním poznání ano, nicméně v té době existoval konsenzus, že léčí pouštění žilou a klystýr, takže v 18. století to lež nebyla, Takové léčebné postupy tehdy nezpochybňoval dostatečný počet odborníků. To je pravda, mohli bychom se bavit o rozumu a nerozumu epochy, ale to nechme být. * LN Dobře, vraťme se tedy k otázce, co všechno může léčit. Co tedy léčí? Řeknu dva příklady, které s tím souvisejí. Zaprvé, v polovině 20. století se rozjel proces kontroly léků založený na experimentálním využití placeba. Skupině pacientů byl podán lék, o kterém odborníci předpokládali, že funguje, a k tomu se podalo „nic“, které fungovat nemělo. A odborníci zjistili, že ty takzvané „nicy“ někdy fungují dokonce lépe než takzvané léky. Zadruhé, v 50. letech nějaký odborník dospěl k závěru, nikoli příliš racionálnímu, že lze příznivě ovlivnit ischemickou chorobu srdeční podvázáním tepen, které vedou hrudníkem. Začal dělat podvazy a mnozí jiní to začali dělat po něm. A zdravotní stav pacientů, kteří tento podvaz absolvovali, se v polovině případů zlepšil. Byl to výtečný úspěch. Jenže pak jiný odborník přišel na to, že takový postup je úplná blbost, protože cévní systém je někde jinde a věnčité tepny se zásobují přímo z aorty, ale v zákrocích pokračoval. Začal dělat placebo operace. Pacientovi jen nařízl kůži a řekl, že zákrok byl zdárně proveden. A jeho úspěšnost byla zhruba stejná – polovina pacientů zaznamenala zlepšení. Bolest ustoupila… * LN Bolest není objektivní? Bolest je vždy subjektivní. * LN Když vás praštím, pocítíte bolest? Ano, ale bude mě to bolet po mém způsobu. * LN Ale bolet vás to bude a já, protože mám s bolestí jako kdokoli jiný zkušenost, si dovedu vaši bolest představit. Jistě, ale bude mě to bolet jinak, než by to bolelo kohokoli jiného. Když například praštíte milovanou bytost, bude ji to bolet mnohem víc než mě. * LN Proč? Kvůli nezanedbatelné psychické složce bolesti. * LN To ale souvisí jen s mírou bolesti, tedy s tím, že někoho bude má rána bolet více a jiného méně. Není to jen o míře bolesti. Kde je tedy ta má bolest, když mě praštíte? Změříte mi ji? Ne. Je jenom v mém mozku. Jinde není. Nemáte žádný dolorimetr. Jste plně odkázán na to, že vám řeknu, že mě váš úder bolel. Ale vraťme se ke zmíněnému podvazu. Úspěch placebo zákroků totiž ani zdaleka nesouvisel jen s utišením bolesti. Vyšlo najevo i něco jiného a tentokrát již objektivně měřitelného, protože můžeme změřit, zda cévy na srdci jsou více, nebo méně stažené. A proto víme, že i srdce pacientů na tom byla po placebo zákroku lépe. U poloviny z nich se po rozříznutí kůže objektivně zlepšil zdravotní stav. A přemýšlejme ještě o jedné věci. Představte si, že vystrašíte dítě. Co se stane? * LN Začne plakat, zvýší se mu pulz… Je to tak a vy máte v principu dvě možnosti, jak ho utišit a pulz vrátit do normálu. Buď ho vezmete do náruče a budete hýčkat, nebo to uděláte jako u dospělých a podáte mu diazepam nebo neurol. Jde jen o informaci a tu můžete podat buď ve formě chemické molekuly, která působí na vegetativní systém, nebo ve formě hýčkání. Výsledek bude stejný. * LN Vraťme se ke klamání. Představte si, že budete pacient a já vám jako váš lékař řeknu: Vypijete-li tuto medicínu, uzdravíte se. Přitom budu vědět, že vám dávám jen obyčejnou vodu. A co má být? * LN Přece vás klamu, byť si třeba mohu myslet, že k vašemu prospěchu. Podsouvám vám předpoklad, že v té tekutině je účinný lék. A já to vypiju a uzdravím se – ke škodě farmaceutických firem. Jak smutné… * LN Takže lékař bude všemohoucí bůh, a když si bude myslet, že to pacientovi prospěje, bude mu moci podat něco, o čem bude tvrdit, že je to zaručená medicína, ačkoli to něco bude jenom to vámi řečené nic? Ano. * LN A to je v pořádku? Vy se pořád bráníte, abychom se podívali, co je to, co léčí. Vy máte představu, že léčí jenom léky. Říkáte: Já vám dám vodu, a tím jsem vás ošidil! * LN A neošidil? Neošidil. Vy jste mi přece podáním vody dal naději. Podívejme se na to obecněji. Máte systémy řídící a systémy řízené. Systémy řídící jsou nervový, endokrinní a imunitní. Všechny mají paměť a exekutivu, dovedou s organismem něco udělat. Když vám típnu nedopalek o ruku, naskočí vám puchýř, protože se popálily buňky. Když půjdete do cirkusu a bude tam dobrý hypnotizér, který vám sáhne na ruku a řekne, že o vás právě típnul cigaretu, puchýř se vám udělá také. Pokračování na straně 12 Dokončení ze strany 11 Řečeno jinak, řídicí systémy v obou případech usoudily, že se na vaší ruce odehrává nějaký děj, a vyslaly vše, co bylo v jejich silách, aby problém začaly odstraňovat. Současný pohled na zdraví a nemoc však řídicí systémy nebere příliš v úvahu. Říká se: To si vymyslel! To má od hlavy! Nemělo by ale jít především o to, zjistit, jak vybudit naši exekutivní složku, aby začala pracovat co nejefektivněji? O tom, zda je, či není etické vzbudit exekutivní složku tím, jestli podáme, nebo nepodáme naději, se bavme až v tomto kontextu. A ještě něco bych rád dodal – Placebo není žádná lumpárna * LN Ne. Vědci tímto pojmem odvozeným od názvu firmy zaměřené na prodej elektrické energie nazvali jev, kterým prokázali, že kombinace péče a zájmu vede k aktivitě, jež přináší lepší výkonnost a vyšší výsledky. Můžeme se tedy dnes spolehnout, že zájem a péče o pacienta – spojení obou složek – přinese jistý efekt. To je nepopiratelný fakt. Doktor, který se na vás ani nepodívá a jenom se nevrle zeptá, co chcete, bude mít menší léčebné úspěchy než doktor, který se o vás bude navíc i zajímat. V čem je v tomto případě rozdíl oproti vámi zmíněnému příkladu s podáním vody? Je zájem už také švindlem? Možná byste řekl, že zájem neléčí, že není lékem. Myslím si ale, že to tak není. Zamysleme se, co říkáte, zpochybňujete-li postup lékaře podávajícího placebo… * LN Říkám tím jen, že by si někdo mohl myslet, že léčit nemoc může jen chemická molekula. Já ale vím a říkám, že léčit může i rituál kolem. * LN Je to však ještě medicína? Možná bychom si měli připomenout, že slovo doktor je odvozeno od latinského doctus, tedy učený, učící, a slovo lékař z keltského liaig, tedy šaman, čaroděj. * LN Nemyslím si, že se tato etymologie dnes připomíná natolik často, aby to, co říkáte, bylo obecnou normou. S tím ale já nic neudělám. * LN Co si myslíte o současné medicíně? Odpovím oklikou, takže i když to bude zprvu vypadat jako úlet sklerotika, úlet to není. Jedni behavioralističtí výzkumníci zkoumali psychopatické charakteristiky u šimpanzů. Výzkumníci pozorovali, měřili a všimli si nesmírně zajímavé věci. Zjistili, že někteří šimpanzi se stejným rozložením behaviorálních charakteristik se ujali jako vůdčí osobnosti, zatímco jiní nikoliv. A jediný rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými šimpanzi spočíval v tom, že ty, kteří se stali vůdci, vychovávaly jejich matky, zatímco ti, kteří se vůdci nestali, ačkoliv vykazovali stejné psychopatické charakteristiky, byli matkám, jež se o ně nebyly schopné postarat, odebráni a vychováni v opičím sirotčinci. Jinými slovy, rozdíl mezi šimpanzi, kteří uspěli, a těmi, kteří neuspěli, byl dán tím, co behavioralističtí výzkumníci nedokázali změřit. Věděli jen, že úspěšným šimpanzům toto nezměřitelné něco předaly jejich matky. A teď se vraťme k současné medicíně a vaší otázce. Současná medicína toto nezměřitelné něco nebere při svých postupech v úvahu. Vidí v člověku jen preparát, jen oživený stroj Descarta, ve kterém probíhají výlučně mechanické pochody, které lze dohledat a přesně změřit. Jenže tak to není, je třeba brát v úvahu i psychologické a sociální věci. A zůstaňme ještě u opic a přemýšlejme o hierarchii tlupy. Víme, že její vůdce má jako hlavní neurotransmiter noradrenalin. To je stres bojového typu. Šlechtici, kteří se směrem nahoru hrbí, zatímco dolů šlapou, tedy ti, koho v lidském světě nazýváme cyklisty nebo pretendenty na trůn, jedou na adrenalin a póvl, proletariát nebo jak mu chcete říkat, jede na kortikoidy. To bylo objeveno zhruba před 40 lety, kdy se pátralo, proč na jeden jediný prášek proti vysokému tlaku reagují různí lidé různě. V jediném společenství tedy máte tři typově různé jedince a různost jejich reakcí na vnější podněty není dána ničím jiným než jejich sociálním zařazením. A stejně bych mohl mluvit o emocích a zásadních rozdílech, jak je naladěn člověk v radosti a ve strachu. * LN Chcete jistě říci, že medicína tyto emoční rozdíly nezohledňuje. Jistě, a víte, proč je nezohledňuje? Nezohledňuje je, neboť se jim dosud vůbec nevěnovala. Darwin měl v tom, co říkal, svatou pravdu, a dnes to koneckonců odpovídá tomu, s čím přišel Paul Ekman (americký psycholog – pozn. red.) a co můžeme označit za supermoderní pohled na emoce. Jenže problém je v tom, že za Darwina byli lidé ochotní zabít třeba i samotného pánaboha, ale už nebyli ochotní uznat, že jsme zvířata a že máme stejné emoce. Spalo to nějakých 160 let někde v koutku, než se o tom začalo postupně mluvit a než tuto myšlenku začali lidé rozvíjet a emoce zkoumat biologicky. * LN Pořád tomu nerozumím. Co tedy léčí? Dejme tomu, že mi lékař podá nějakou chemickou substanci, která má podle dnešních znalostí na můj neduh zaručeně zabrat, ale nedoprovodí ji patřičným rituálem, jehož význam tak zdůrazňujete. Ta substance nezabere? Odpovím protiotázkou – věděl jste, že když vám lékař v infuzi podá analgetikum, ale neřekne vám, že vám podává prostředek na tišení bolesti, toto analgetikum v polovině případů nezabere? * LN Informace o podání analgetika je stejně důležitá jako jeho podání? Řekněme to jinak: když vám podám prostředek na tišení bolesti – a zdůrazněme, že vám podám pravý prostředek na tišení bolesti, nikoliv placebo – a vy se nechytnete, pak se nechytnete proto, že informaci, kterou v daném prostředku přináší chemická molekula, nedoprovází informace, která by zajistila, aby se na příchod molekuly připravil organismus. Ronald Melzack (kanadský psycholog – pozn. red.) byl v Indii a ve své knize Záhady bolesti popisuje – dokonce si to nakreslil –, jak na jednom jeřábu s velkými dřevěnými koly byl na dvou hácích za svaly zavěšen mladý muž, zástupce boha úrody, a vesničané, kteří mu to udělali, ho rozváželi dlouhou dobu kolem vesnice, aby požehnal polím, a teprve potom, co ho dostatečně povozili, ho z těch háků sundali a posypali mu to dřevěným popelem. A rána se mu bez problémů do týdne zahojila. To je ta bolest. Kde je ta bolest? říká: Je to všechno hra slov. * LN A vy s ním souhlasíte? Wittgenstein nebyl hlupák. * LN Pokud je vše jen hra slov, jak je možné, že například u ischemické choroby srdeční, kterou jste zmiňoval, pomohl placebo zákrok – naříznutí kůže – jen zhruba každému druhému pacientovi? Proč nepomohl mnohem vyššímu procentu? Placebo stojí a padá s tím, jak dobře či špatně postavíte systém. * LN Když jej postavím dobře, mohu se úspěšností blížit stu procentům, když špatně, nule? Ano. Když v 50. letech zjistili, co je placebo a že někomu funguje a někomu ne, odhadli, že placebo reaktorů je okolo 55 procent. Ale já mohu postavit systém tak dobře, že placebo reaktorů bude sto procent, ale mohu jej postavit tak špatně, že procent bude nula. * LN Jsou účinky placeba závislé na typu onemocnění? Počkejte! Abychom si teď dobře rozuměli, řekněme ještě, že placebo nefunguje na „onemocnění“, ale na řídicí systémy a jejich posly. Čili já mohu vzbudit vše, co má neurotransmitery neboli nervové přenašeče. Například u bolesti mohu „ošidit“ * LN To je všechno jen o slovech? Zvolímli ta správná, mohu z černé udělat bílou a naopak? Dostali jsme se k Wittgensteinovi. Ten opioidní receptory. Nezapomínejme, že se s bolestí museli vypořádat i naši předci, a ti neznali analgon! A stejně jako naši předci jsou na tom i zvířata – i ta musejí svou bolest překonat bez analgonu. * LN Organismus je nastaven na samoléčbu? Je nastaven na sebehojící postupy, jenže medicína na to dnes nedbá. Je nastavena, ať použijeme to samé slovo, úplně jinak. Medicína pořád jenom bije nepřátele a nezužitkovává, co by organismus, pokud bychom mu dali tu možnost, dokázal sám, a třeba i lépe. * LN Jak lze „ošidit“ opioidní receptory? Buď tím, že jim něco slíbíte. To je anticipace. Nebo tím, že v nich vycvičíte podmíněný reflex. * LN Co to znamená? Že čtyřikrát po sobě podáte účinnou látku, ale popáté cukr a organismus vyskočí v podmíněném reflexu. To dokládají pokusy Roberta Adera (americký psycholog, 1932–2011 – pozn. red.) na myších. Jedné skupině myší podával chuťově výrazný sacharin, což pároval s účinnou látkou cyklosporinem. Druhé skupině podával jen účinnou látku. A když přestal, vyšlo najevo, že myši, kterým nadále podával jen „neškodný“, ale chuťově výrazný sacharin, žily mnohem déle než myši, jež podmíněný reflex neměly vypěstovaný. Máte tedy v zásadě tyto dvě cesty léčby. Můžete jít jednou cestou, druhou cestou a můžete je kombinovat. * LN Dosáhnou řídicí systémy, které lze nabudit i „ošizením“, kamkoli? Ne. * LN Kam ne? Co nelze „ošidit“? Například játra. Ty si jedou za své. Mají vlastní totální ekonomiku. * LN Podle toho, co říkáte, by se daly kategorizovat nemoci... Dnes existují v zásadě dva koncepty nemoci. „Illness“ – subjektivní prožitek člověka se změněným zdravotním stavem. A „disease“ – medicínský konstrukt. Jenže toto dělení nemusí sedět, protože člověk, který plive krev, pokud si nevšimne, že plive krev, bude běhat na svobodě a dál šířit tuberkulózu. Máme teď třeba v blázinci pacientku, která má emočně nestabilní poruchu osobnosti. Ta se ráno rozhodne, že jí není dobře, a proto se nepřevleče z pyžama. A když se jí zeptám, proč má pyžamo, odpoví, že je jí špatně, tak proč by se převlékala. * LN Co jí na to říkáte? Ať se jde převléct, že se bude cítit lépe. * LN Funguje placebo i na lidi s depresí? Deprese jsou neuvěřitelně různorodé, ač máme jednu velkou depresivní poruchu, neboť firmám se vyplatí prodávat na všechny deprese jedna antidepresiva. Za depresi dnes dokonce označujeme i stav, kdy člověk pláče déle než dva týdny nad smrtí milované bytosti – takový člověk si už v naší civilizaci zaslouží prášky… Je to blbost! V takovém případě má o něho pečovat solidární societa blízkých lidí. To je mnohem lepší pomoc než pilulky. Zmiňme rovněž poporodní blues. Nemám na mysli poporodní depresi, ale poporodní blues. Věděl jste, že naše končiny evropské, takzvaně civilizované, mají poporodního blues asi desetkrát víc než takzvaně primitivní společnosti, kde kolem rodičky je houf tet, které se o ni starají, a proto ji ani nenapadne uronit slzu? * LN To jsem nevěděl, ale teď jste mluvil jen o některých druzích deprese, lze-li tyto stavy za depresi vůbec označit. Funguje placebo i na těžkou depresi? Vrátím se k opicím. Existují studie založené na tom, že výzkumník píchne opici depresant, správně bychom měli říci dysforikum. Jakmile se to stane, ostatní opice v tlupě zareagují tím, že se seběhnou a začnou depresivní opici takzvaně komfortovat, a když sociální podpora chemii nepřebije, a ona ji nepřebije, protože chemie, která do té opice byla vpravena, je silná, opice zareagují tvrdě – depresivní opici vyženou, protože nechtějí, aby jim kazila morálku. Řečeno jinak, od určité úrovně jsou biologické metody pro léčbu jednoznačně prioritní. Budete-li ale doktor, který léči depresi, budete vědět, že optimální přístup i k těžce depresivnímu pacientovi je kombinace biologického a psychoterapeutického postupu. *** Radkin Honzák (79) * Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. * Působí jako ambulantní psychiatr v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a v Remedisu. * Současně je sekundárním lékařem Psychiatrické nemocnice Bohnice a asistentem Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. * Je mu blízké psychosomatické myšlení. * Napsal řadu knih, loni nakladatelství Vyšehrad zveřejnilo Psychosomatickou prvouku. V polovině 20. století byl skupině pacientů podán lék, o němž odborníci předpokládali, že funguje, a k tomu se podalo „nic“, které fungovat nemělo. A odborníci zjistili, že „nicy“ někdy fungují dokonce lépe než takzvané léky. Foto autor| ILUSTRACE RICHARD CORTÉS Foto popis| Připomenutí. Slovo doktor je odvozeno od latinského „doctus“ – učený, učící – a slovo lékař z keltského „liaig“ – šaman, čaroděj. Foto autor| FOTO SHUTTERSTOCK Foto popis| Vliv matky. Někteří šimpanzi se stejnými behaviorálními charakteristikami se stali vůdčími osobnostmi, zatímco jiní nikoliv. Foto autor| FOTO ČTK O autorovi| PŘEMYSL HOUDA, redaktor LN   Pacienti by měli vědět, kolik stojí léčba Téma: 1. Lékařská fakulta 16.7.2018  Právo  Strana 11  Zdraví Onkologičtí pacienti by podle profesorky Petry Tesařové z výboru České onkologické společnosti měli vědět, kolik stojí jejich léčba. Odborníci se obávají, že by české zdravotnictví brzy mohlo narazit na strop toho, co se může ze zdravotního pojištění hradit. Informované pacienty, kteří se neváhají o péči soudit, by tak systém podle přednostky Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jolany Těšinové nemusel unést. Pomoci by mohly platby péče jdoucí přímo za pacientem místo současných paušálů. Půl miliónu lidí žije s rakovinou V Česku žije asi půl miliónu lidí, kteří se s rakovinou léčili nebo žijí se zhoubným nádorem. Počty nových případů rakoviny rostou, klesá ale počet těch, kteří v důsledku nemoci zemřou. Podle výkonného ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakuba Dvořáčka se tak z některých typů rakoviny díky lepší léčbě stávají v podstatě chronická onemocnění, se kterými pacienti žijí i desítky let. Více lidí tak čerpá drahou onkologickou léčbu. „Pacienti jsou značně překvapení, když jim řekneme cenu léku. Netuší, že jsou to statisíce i milióny korun,“ vysvětlila profesorka Tesařová. Lidé se podle ní brání spoluúčasti ve zdravotnictví, přesto ale vynakládají peníze na potravinové doplňky bez prokázaného léčebného účinku. „Obáváme se, že bychom v nejbližší době mohli narazit na úhradový strop,“ dodala onkoložka. K tomu přispívají podle Těšinové i soudní rozsudky, které pacientovi přiznaly nárok na pojišťovnou nehrazenou léčbu. Podobně by mohly dopadnout i další spory, protože soudy musí přihlížet k předchozím podobným rozsudkům. Rozhoduje lékový ústav a pojišťovny Podle Tesařové by mohla pomoci změna financování léčby tak, že platby by nebyly nemocnicím či ambulancím přidělované paušálně, ale šly by za konkrétním pacientem. O tom, jestli bude lék hrazený z veřejného zdravotního pojištění, rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Výrobce ho ale musí do procesu přihlásit. Pokud ústav úhradu zamítne, může se pacient obrátit na pojišťovnu o výjimečné proplacení. Lékaři si stěžují, že jsou to oni, kdo musí pacientovi oznámit, že léčba existuje, ale pojišťovny ji neplatí. „Neumím si představit, jak motivovat pacienta k léčbě, když mu říkáte, že lék, který je pro něj nejlepší, pojišťovna neuhradí,“ dodala Těšinová. Podle Dvořáčka se navíc rozhodnutí jednotlivých pojišťoven u konkrétních léků a diagnóz mohou lišit. Pacienti navíc často přesně nevědí, jak financování českého zdravotnictví funguje. Dozvídají se to často až ve chvíli, kdy je jim sdělena závažná diagnóza. Vztah lékař a pacient nikdy nebude úplně rovnocenný. Důvodem je také právě míra informací o nemoci a její terapii. „Pacient potřebuje dostatek informací, aby mohl uplatnit svoje právo aktivně ovlivnit průběh své léčby,“ dodala profesorka Tesařová. Nový portál Informace léčí Ke zlepšení chce přispět webový portál Informace léčí (www.informace-leci.cz) vytvořený Asociací inovativního farmaceutického průmyslu spolu s Ligou proti rakovině. Přináší pohled odborníků i pacientů také formou videí. Prostřednictvím webových stránek pacienti bezplatně získají důležité informace o prevenci, možnostech léčby a v neposlední řadě také zkušenosti pacientů. V Česku žije asi půl miliónu lidí, kteří se s rakovinou léčili nebo žijí se zhoubným nádorem Foto popis| Mnoho pacientů podstupuje ozařování, které je k nim stále více šetrnější a dobře ho snášejí. Foto autor| Foto PRÁVO – Václav Pergl (2)   Ženy nevyužívají testování na rakovinu čípku Téma: 1. Lékařská fakulta 16.7.2018  Právo  Strana 11  Zdraví Téměř polovina českých žen nevyužívá možnost každoročního testu na lidský papilomavirus způsobující rakovinu děložního čípku (HPV). Při preventivní prohlídce u gynekologa je zdarma. Podle Jiřího Slámy z Gynekologickoporodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze i kvůli tomu je v Česku dvojnásobný počet nových případů proti západní Evropě. Odborníci proto ověřují možnost testování přítomnosti virové DNA s vysokým rizikem. U některých typů viru je totiž riziko vzniku nádoru vyšší. Studie Libuse se účastní 2400 žen. „V případě potvrzení dosud velmi slibných výsledků bude možné vypracovat nový algoritmus pro vyšetření rakoviny děložního čípku u žen v České republice,“ vysvětlil Sláma. Podle něj by stačilo testování jednou za tři až pět let, což by mohlo zvýšit podíl vyšetřených žen. Infekci většinou zastaví imunita Preventivní prohlídky jsou podle odborníků nezbytné, protože v počátečních stádiích nemá nemoc příznaky. Nejvíc nemocných je ve věku do 35 let, nemoc se ale nevyhýbá ani ženám nad 50 let, které často gynekologa vůbec nenavštěvují. S virem HPV se setká asi 80 procent žen, většinu infekcí ale zastaví imunitní systém. Cytologické vyšetření, které je součástí preventivní prohlídky, odhalí až buňky vzniklé následkem infekce. Test, který používá studie, hledá genotypy, které jsou pro vznik rakoviny rizikové. Podle předběžných výsledků je asi o třetinu citlivější než cytologie. Podrobnější výsledky studie by měly být známé letos na podzim, další kolo testů je naplánované za tři roky. Proočkovanost dívek je nízká Počet nádorů a dalších nemocí způsobených HPV v posledních letech roste. Nejčastěji je spojovaný s rakovinou děložního čípku, stoupá ale také počet nádorů mandlí a kořene jazyka. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je jeho epidemie závažnější než HIV, jde o nejčastější sexuálně přenosnou infekci. Riziko nakažení virem, který z někoho udělá přenašeče a jinému může způsobit i rakovinu, se zvyšuje nezodpovědným sexuálním chováním. Pravděpodobnost nakažení zvyšuje i orální sex. Proti HPV je dostupné očkování, proočkovanost dívek je v Česku asi 50 procent. Od letošního roku je z veřejného zdravotního pojištění hrazené i třináctiletým chlapcům. V západní Evropě rakovinou děložního čípku onemocní deset žen ze 100 000, v Česku se týká 15 žen ze 100 000, úmrtnost dosahuje 40 procent.   Jímá mě hrůza, jak Češi zobou Téma: 1. Lékařská fakulta 16.7.2018  Týden  Strana 20  Rozhovor Tomáš Loskot Stres deptá stále více Čechů. Statisíce z nich ho zahánějí psychofarmaky typu Neurol. Málokdo přitom tuší, že jejich dlouhodobé užívání vede k rychlé závislosti a podobným koncům jako v případě drog. „Tato forma závislosti mě děsí,“ říká ONDŘEJ ROTTER, primář Všeobecné psychiatrie v nemocnici Horní Beřkovice. * Máte tady krásný park. Sedět tu s vámi na lavičce je úplný balzám na nervy. Opravdu? Pěkně si popovídáme a třeba vás tady nakonec ubytujeme. Neděste se, nebylo by to nic mimořádného, výskyt depresí, úzkostných stavů a stresových poruch prudce roste. Některá z duševních poruch postihne v průběhu života téměř každého druhého. V naší nemocnici může skončit i ten, kdo si myslí, že se ho to nikdy týkat nebude. * Čím to je? Co se to v našich hlavách děje? Někdo k tomu přijde jako slepý k houslím, protože má genetické dispozice, příkladem je schizofrenie. Příčinou nárůstu psychických poruch je samozřejmě také vyšší počet pacientů v seniorském věku. Obrovský vliv má ale i sociální prostředí. Jde o neděděné, reaktivní poruchy, kdy se člověk ocitne v existenčních problémech, z nichž se rozvine stres nebo deprese trvající nebezpečně dlouho. Rozdělení společnosti na extrémně chudé a bohaté s naší populací hodně cvičí. Myslet na splácení hypotéky, půjček nebo případnou ztrátu zaměstnání je obrovská zátěž, která často vyústí v deprese, někdy i sebevražedné sklony. * Které společenské skupiny jsou nejvíce ohroženy? Jde to napříč populací, ale přibývá pacientů ze sociálně slabých vrstev. Děti, které v nich vyrůstají, přejímají vzorce chování rodičů. Máme nemocné z oblastí jako Most, Teplice, Ústecko, kde mezi mladými řádí drogy, u těch nejchudších a dětí stále ještě i toluen a další těkavé látky, které jsou naprosto devastující a vedou k těžkému, trvalému poškození mozku. Nelze odměřit dávku, takže tekutina se nalije na kusy látky a pak slyšíme „dneska jsem si dal dva hadry“. S klesající cenou jsou pak dostupnější i pervitin a další. * Z chudoby se ale přece nerozvine duševní nemoc typu schizofrenie, nebo ano? Schizofrenie ne, ale pozor: deprese sama o sobě je psychiatrické onemocnění, což si spousta lidí neuvědomuje a podceňuje to. Stejně jako v případě stresové poruchy jde o psychiatrickou diagnózu. Samozřejmě záleží na tom, jak jsou pacienti odolní. Někdo se s tím dokáže poprat nebo má oporu v rodině. Jiný je citlivější a zůstal na to třeba sám. U něho se pak porucha projeví brutálněji. * Co má dělat člověk, na kterého přijde duševní krize a prostě už nemůže dál? Konkrétně k nám chodí pacienti většinou s doporučením psychiatra, u něhož se nechali vyšetřit a jenž zjistil, že problém nelze zvládnout ambulantně. Tady už záleží nejen na diagnóze, ale také na tom, zda a nakolik pacient spolupracuje, jak je motivován k léčbě, jestli nehrozí sebepoškození a podobně. Poté ho můžeme umístit na psychoterapeutickém oddělení, které je otevřené a o pacienta se stará lékař, terapeut a sociální pracovnice. Pokud se ovšem rozvíjí závažnější porucha, bývá někdy nutný pobyt na uzavřeném oddělení, kde je cílem ho na úvod pomocí léků stabilizovat. * Když pacient do „blázince“ jít nechce, protože nevidí důvod, nastanou scény a la doktor Chocholoušek? Lékař sice může být o nutnosti hospitalizace stoprocentně přesvědčen, protože hrozí třeba pokus o sebevraždu, ale rozhodnout o ní proti vůli pacienta nelze. Pak jsme povinni popsat situaci soudu a ten v detenčním řízení rozhoduje, zda je hospitalizace přes nesouhlas pacienta namístě. * Jít dobrovolně k psychiatrovi musí být velmi těžké. Neberou to lidé jako ostudu? Pro dost lidí je to stále stigma. Prohlubují ho bohužel nekvalifikované zkratky v médiích, která se v honbě za senzací věnují případu psychiatrického pacienta daleko více, než když jde o takzvaně zdravého. Pak vzniká dojem, že psychicky nemocná osoba je automaticky nebezpečný šílenec a patří trvale do blázince. * Lze léčbu utajit? Mohu se léčit, aniž by se o tom dozvěděli v zaměstnání? Dost pacientů stále žádá: „Nevystavujte mi neschopenku s razítkem psychiatra.“ Říkám jim, že to není žádná ostuda. Když vás bolí zub, jdete na zubní. Když je problém v hlavě, musíte holt k nám. Podvědomý strach z psychiatrie ale už začíná slábnout. Hodně pomohlo přejmenování léčeben a ústavů na nemocnice. * Když jste hovořil o stresu, lze ho řešit léky bez hospitalizace? Jaké léky máte na mysli? * Nevím, všeobecně známé jsou asi Neurol, Xanax, Diazepam… Pokud jste tu otázku myslel vážně, tak bych si vás tady nejraději nechal. Tato psychofarmaka totiž spadají do skupiny benzodiazepinů. A když vidím, jak masově se v Česku a nejen zde užívají, jímá mě hrůza. Ano, závislost na nich je na rozdíl od alkoholu nebo drog jaksi společensky přijatelnější, protože z vás není cítit pivo, nejste znečištěný, nemotáte se. To je ale jediný rozdíl. Tyto nenápadné tabletky vám při nesprávném užívání mohou udělat ze života peklo. Neurol neboli Xanax – jde totiž o stejný lék –, dále pak Rivotril, Diazepam či Oxazepam přinášejí rychlý efekt, nastupuje zklidnění, ústup úzkosti. Samozřejmě neléčí příčinu, ale symptomy, takže úleva je dočasná. Máte klid v době mezi zobnutím dvou prášků, ta se však stále zkracuje. * V tom je jejich nebezpečí? Nebezpečí spočívá v extrémně rychlém rozvoji závislosti. Začnete užívat jednu tabletku denně. Bude vám dobře, uklidníte se. Na tyto léky si ale organismus velice rychle zvykne, takže k dosažení stejné úlevy musíte zvýšit dávku. Měli jsme pacienta, který polykal pro normálního člověka až zničující dávku sto miligramů Diazepamu denně. To by vás uspalo na týden. * Jak dlouho by se tato psychofarmaka měla užívat? Maximálně čtyři pět týdnů. Pak už vzniká obrovské riziko závislosti a při náhlém vysazení i epileptický záchvat nebo delirium. Abstinenční příznaky jsou často dramatičtější než při vysazení alkoholu a třeba pervitinu, u kterého jsou spíše psychického rázu v podobě podráždění, úzkosti či nervozity, ale nejde o život. Když se ovšem pacient užívající benzodiazepiny dostane třeba do nemocnice, kde mu je vysadí, například kvůli operaci, dochází k těžkým komplikacím. * Copak lidé nevědí, jak nebezpečné léky užívají? Musím konstatovat, že tato závislost je někdy způsobena iatrogenně, tedy lékařem. Benzodiazepiny jsou pro lékaře velmi levné, nijak nezatěžují jeho lékový rozpočet, takže proč je nepředepsat? Navíc třeba praktický lékař někdy podceňuje jejich rizika. * Počkejte, tyto léky může předepsat třeba „obvoďák“? Předepsat je může úplně každý. Což někdy vyústí v problém. * Praktický lékař opravdu netuší, jaké problémy tím může způsobit? Pacienti závislí na těchto lécích dokážou být velmi úporní, simulovat různé příznaky, pro získání předpisu jsou ochotni udělat neuvěřitelné věci. Praktický lékař pak nemusí situaci správně zhodnotit nebo podlehne, „aby měl klid“. Ale bohužel se s tím setkáváme i v našem oboru. Pacienta propouštíme a ambulantnímu psychiatrovi dáváme jasný signál, že tyto léky už nemá ordinovat, protože tam byla závislost. Po měsíci se nám vrací a dozvídáme se, že je dostal znovu. * Co když se člověk závislý na psychofarmacích rozhodne s jejich užíváním skoncovat? Nikdy, opakuji, nikdy to nesmí udělat sám. Pouze ve spolupráci s odborníkem, který vypracuje schéma vysazování. Jde totiž o zdraví, a leckdy i o život. * Vy sám tyto léky nepředepisujete? Pokud ano, tak velice opatrně a na přechodnou dobu. Třeba pacientům s depresí. Antidepresiva, například Zoloft, Cipralex a podobné, mají totiž určité období od prvního užití do nástupu účinnosti, jejich efekt se projeví až v řádu týdnů. Jestliže je pacientovi skutečně zle, toto období musíme překlenout pomocí benzodiazepinů. Až když antidepresiva zaberou, za pečlivého dohledu benzodiazepin vysadíme. * Babička brala dlouho prášky na spaní. To není nebezpečné? Při poruchách spánku se často nasazují hypnotika. Z kauzy uspávaček všichni známe legendární Rohypnol. Pak došlo k vývoji hypnotik třetí generace, která byla avizována jako neškodná, bez rizika závislosti. Uplynul jen krátký čas, a máme tu závislost obrovských rozměrů. Zatímco běžná dávka hypnotika je půl až jedna tabletka na noc, někteří pacienti se dostali i na třicet tablet denně. Už je neberou na spaní, ale za bílého dne, aby vůbec mohli fungovat. Jsou trvale pod hypnotikem, aniž je uspává. Organismus si zkrátka zvykl. I závislost na hypnotiku se léčí velmi těžce. * Takže nezobat na spaní? Výjimečně ano. Jsou ale léky, které cílí přímo na příčinu nespavosti, například ze skupiny antidepresiv, která návyková nejsou. Někdy stačí jen správná spánková hygiena. Jakmile se užívání hypnotik stane pravidlem, je zle. * Takže raději panáčka? Podívejte, někoho alkohol nabudí, někoho utlumí. Jako lékař nemůžu doporučovat „léčbu alkoholem“, ale osobně bych volil panáčka, neboť se řídím pravidlem – alkohol jen z rukou lékaře. * Jak vůbec Češi pečují o své duševní zdraví? Zanedbávají to, a když mají problém, buď se napijí, nebo polknou prášek od zaručeně spolehlivého známého, který nám tím pěstuje dalšího pacienta. * Co mají tedy lidé v této rychlé době dělat? Vyšetřit si chviličku a vypnout, každý den si najít čas pro sebe, zapomenout na práci a starosti. Neexistuje paušální doporučení. Někdo si oddechne u knížky, jiný potřebuje adrenalinový zážitek nebo sex. Každopádně neustálý pracovní stres vede k syndromu vyhoření a ztrátě zájmu. To se týká i psychiatrů. * Chápu, tady v parku je pohoda, ale někdy je to asi neveselé. Je to náročná práce. U někoho občas přeroste trochu v rutinu, která tolik nestresuje, jiný to zvládá hůře a i ten pak může sáhnout po nějakém životabudiči. V tom se lékaři od běžné populace zase tolik neliší. Já vedle zaměstnání působím jako soudní znalec, takže často pracuji i o víkendech, kdy jezdím vyšetřovat do vězení a ústavů, sloužíme noční služby. Takže samozřejmě zátěž. * A vaše relaxace? Preferuji pohodu s rodinou a také bojové sporty. Pro mě je to odreagování, jak má být, protože ze mě spadne pracovní stres i myšlenky na to, zda jsem udělal vše správně. A ještě hudbu. Čím tvrdší a rychlejší, tím lépe. *** Někteří pacienti berou i třicet tablet na spaní denně. Organismus si zkrátka zvykl. Ondřej Rotter (49) Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval v roce 1994 a nastoupil do Horních Beřkovic, kde začínal jako sekundární lékař. Z psychiatrie má atestace I. a II. stupně, působí jako soudní znalec, od roku 2007 je primářem Všeobecné psychiatrie. Je ženatý, má dvě děti, od roku 1986 se aktivně věnuje karate. Foto popis| JÍT K PSYCHIATROVI NENÍ OSTUDA. „Češi místo toho pijí nebo polykají prášky od zaručeně spolehlivého známého. A rodí se nám další pacient,“ varuje psychiatr Ondřej Rotter. Foto popis| NOVODOBÝCH CHOCHOLOUŠKŮ se nikdo bát nemusí. Pokud pacient hospitalizaci odmítá, lékař ho proti jeho vůli „unést“ do ústavu nesmí. Foto autor| Foto: Robert Sedmík, Pressdata   Není veganství psychiatrická diagnóza 50.1, ale je nekorektní to říkat? Téma: 1. Lékařská fakulta 14.7.2018  reflex.cz  Strana 0   Jiří X. Doležal Za fotky anorektiků získala Thao cenu na Czech Press Photo. Jak asi vypadají svlečení vegani? • foto: Nguyen Phuong Thao To, že homosexualita není nemoc, rozhodli američtí psychiatři hlasováním. O veganech podle mých informací zatím nikdo nehlasoval. Přesto se o nich neříká, že jsou duševně nemocní, neboť žijeme v postmoderní neomarxistické a politicky korektní společnosti. Takže se pravda nesmí říkat nahlas. Tak ji taky neřeknu, aby mě vegani nepostříkali červenou barvou jako norky. Poznal jsem pracovně i soukromě řadu veganek. Řada z nich byla nádherná, byly štíhlé jak proutek, křehké jak víla, ale nikdy jsem žádnou neviděl svlečenou, protože mi nikdy žádná nedala. Nejmenovaná veganka Lištička proti mně dokonce už při letmém náznaku zájmu o sexuální akt z mé strany použila brachiální násilí. Pak mi jedna (plnoštíhlá) psychiatrička vysvětlila, že při těžké podvýživě ženy nejenže ztrácejí sexualitu, ale dokonce přestávají menstruovat. A jak jsem dál vegany obého pohlaví sledoval, zaznamenal jsem, že jsou po delší době veganování v souladu s okurkami světle zelení a vychrtlí. Prostě - jsou tak etičtí ke zvířatům, až jsou z toho podvyživení. VystřízlivěníKdyž jsem si pak - když ty fotky vyšly v Reflexu - prohlédl děsivou sérii aktů od naší Thao, ve které ukázala, jak vypadají anorektičky bez šatů, tak jsem byl opravdu rád, že se přede mnou žádná veganka nikdy nesvlékla. A ty fotky - díky nesmírné citlivosti Thao, která to nějak zařídila - byly sice děsivé, ale přestože to, co zachycovaly, bylo odporné, tak ty fotky samy odporné nebyly. Zaslouženě dostaly Czech Press Photo, a mne k dalšímu studiu veganství přivedly až dopisy veganů, co mi teď chodí. Musím se omluvit voličům Miloše Zemana, vegani jsou ještě sprostší než oni. A to jsem donedávna považoval dopisy zemanovců za úplné dno verbální fekální jímky. Napsal jsem totiž neobjevnou myšlenku, že maso a vejce od slepic, které jsou chovány v klecích na vejce a halách na maso, je levnější než maso a vejce slepic, co se měly na slepičí poměry dobře (ekologický biochov například). No a že když se zruší velkochovy a bude jen dražší maso a vejce z ekochovů, tak chudý děti nebudou mít maso a vejce. Poté mi několik stovek veganů písemně sdělilo, že jsem kreten, protože neoprávněně a nelegitimně upřednostňuji práva dětí před oprávněnými a legitimními právy slepic. I začal jsem o veganství přemýšlet a dohledávat informace. Když jsem je dohledal, tak jsem zjistil, že je sice mohu citovat (to se zatím smí), ale rozhodně je nemohu komentovat. MKN 10Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: Poruchy duševní a poruchy chování (F00–F99), syndromy poruch chování, spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory (F50–F59).50.0 Mentální anorexie: Mentální anorexie je porucha charakterizovaná úmyslným zhubnutím které si pacient sám vyvolal a dále je udržuje. Porucha se objevuje nejčastěji u adolescentních dívek a mladých žen avšak i dospívající chlapci a mladí muži mohou být postiženi podobně jako děti kolem puberty a starší ženy až do menopauzy. Choroba je spojená se specifickou psychopatologií kde strach ze ztloustnutí a ochablosti tvaru těla přetrvává jakožto vtíravá ovládává myšlenka takže pacienti usilují o nižší tělesnou váhu. Obvykle je přítomna podvýživa různé tíže se sekundárními endokrinními a metabolickými změnami a poruchami tělesných funkcí. Příznaky jsou: omezený výběr jídla nadměrná tělesná činnost vyvolávání zvracení a průjmu a užívání anorektik a diuretik. 50.1 Atypická mentální anorexiePoruchy které splňují některá kritéria mentální anorexie ale celkový klinický obraz neopravňuje k této diagnóze. Například některý z klíčových příznaků jako strach ze ztloustnutí nebo amenorea nejsou přítomny ale je přítomen výrazný váhový úbytek a chování směřující k redukci váhy. Jak jsem slíbil, tak nekomentuji, jen poskytuji jednu informaci pro rodiče nezletilých veganů: Tu nejlepší pověst má Centrum pro poruchy příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Umějí poradit. A pro vegany jedna otázečka na závěr: Proč si myslíte, že když chorobně hubnete ne kvůli tloušťce, ale kvůli etickému postoji ke slepicím, tak že nemáte psychiatrickou diagnózu Dg. 50.1? http://www.reflex.cz/clanek/komentare/...a-50-1-ale-je-nekorektni-to-rikat.html   Ve starém Egyptě trpěli rakovinou stokrát méně, tvrdí chybná studie Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018  tiscali.cz  Strana 0   Ladislav Loukota Mezi vědeckými publikacemi se na konci června objevila šokující práce, podle níž z analýzy koster starých Egypťanů vyplynulo překvapivé odhalení – v dávné civilizaci "na počátku času" byl výskyt rakoviny až stonásobně nižší než dnes. Jde o vodu na mlýn filipice proti moderní společnosti, anebo se celá věc při bližším náhledu jeví trochu jinak? Stokrát častější výskyt?Zjištění pochází z aktuální práce vedené dvěma vědci, El Moltem a Peterem Sheldrickem. Ti v egyptské oáze Dakhla exhumovali na 1087 kosterních pozůstatků (nastřádaných během několika staletí) ze dvojice místních pohřebišť a jali se je analyzovat optikou oboru paleoepidemiologie. Ten se snaží na základě starých lidských ostatků odhadovat šíření nemocí v minulosti. Podobně jako kdykoliv jindy v archeologii jsou však dané metody poměrně nejisté a závěry nelze vnímat s železnou jistotou. K čemu však dvojice došla? Především v celém analyzovaném vzorku Motlo a Sheldrick odhalili pouze šest případů lidí, kteří měli v době své smrti prokazatelnou přítomnost nádorového onemocnění. Dochovanost ostatků byla značně variabilní – povětšinou se tak nalezly jenom kosterní pozůstatky, na nichž byla odhaleny kosterní léze vznikající v důsledku velkého rozšíření choroby. Podařilo se však odhalit i kolorektální karcinom v případě mumie staršího muže, z níž se v důsledku mumifikovaného procesu dochovala i část měkkých tkání. Věk obětí se lišil, většina z nich však byla středního věku, jedny ostatky patřily dítěti. Tak jako onak, práce končí tvrzením, že vzhledem k modernímu výskytu choroby byla v oáze Dakhleh míra výskytu rakoviny stokrát nižší než dnes. Prozatím vypadají závěry právě poměrně kriticky k dnešnímu způsobu života – autoři studie však bohužel přehlédli celou řadu dalších aspektů. "Paleopatologická část je naprosto korektní. Problém ale nastává sumarizace a zobecnění nálezu," hodnotí závěry práce Jaromír Šrámek z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, "Při pátrání po nádorech v dávných populacích narážíme na celou řadu problémů. Především je to samotné šíření nádoru po těle. U našeho druhu jsou primární nádory kostí vzácné a nádorové postižení kostí není pravidlem." Jinými slovy, přenášet závěry z analýzy kostí může postihnout jen minoritu případů. Jenže měkké tkáně se povětšinou nedochovaly. A tím zkreslení závěrů teprve začíná. Příliš obecné, příliš zavádějícíRiziko, že se nádor rozšíří do kostí, je dle Šrámka poměrně vysoké například u nádorů prostaty, plic, prsu nebo ledvin, u některých jiných je však naopak nízké. Celkově lze uvažovat o tom, že v současné době se metastatické postižení kostí objeví nejvýše u desetiny nemocných. "Ze všech lidí, kteří zemřeli v souvislosti s nádorovým onemocněním, budou prokazatelné stopy nádoru na kostře jen u některých z nich," pokračuje Šrámek. Tím však přešlapy zdaleka nekončí. Další problém je to, že i kosti podléhají posmrtnému rozkladu. "Předpokládá se, že pokud je struktura kosti nahlodána chorobným procesem, bude kost náchylnější k úplnému rozkladu. Záleží samozřejmě na podmínkách, někdy je tento úbytek stop zanedbatelný. V obecné rovině může ale i tímto způsobem vznikat při nedbalém hodnocení nálezů dojem, že minulé populace byly zdravější," říká Šrámek. V případě pohřebišť v Egyptě dle něj existuje i opačný trend, protože mumifikace zvyšuje šanci zachování stop, které by se jinak nedochovaly. I tak lze ale bezpečně prohlásit, že El Moltem a Shledrickem uváděných pět procent je značně podhodnocený údaj. U většiny nádorů navíc riziko s věkem roste. "To znamená, že čím více starých lidí bude v populaci, tím spíše se budou dožívat svých nádorů. Tak například ve Velké Británii se více než polovina případů nádorového onemocnění objevuje u lidí ve věku 50 až 74 let a zhruba třetina u lidí ve věku 75 a více let," pokračuje Šrámek. Ve srovnání s tím ze šesti případů v pohřebištích v oáze Dakhla je popisován jeden případ dítěte, tři případy dospělých a dva případy na přelomu zralosti a stáří (55-60 let). Tedy z našeho hlediska lidí, kteří skutečně neměli šanci se svých nádorů dožít. "Pro testování hypotézy o výrazně nižší četnosti nádorů v dávné populaci by byla třeba mnohem sofistikovanější analýza dat než dělení dvou čísel," uzavírá Šrámek. Jako obvykle platí, že pro fantastická tvrzení je třeba mít i fantastických důkazů – ty však při zohlednění kontextu tak komplexní škály nemocí, jakou rakovina je, zkrátka chybějí. Idea, že ve starověkém Egyptě proto byla rakovina výrazně méně častá, proto kulhá na obě nohy. Celá studie Motla a Sheldricka byla publikována zde. https://nedd.tiscali.cz/ve-starem-egyp...tokrat-mene-tvrdi-chybna-studie-315487   Otrava rtutí je v Česku vzácná, z rozbitého teploměru nehrozí Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018  24zpravy.com  Strana 0   PRAHA Otrava rtutí je v Česku vzácná, lékaři řeší přibližně dva případy do roka. Například z rozbitého teploměru otrava ale nehrozí, nebezpečnější je vdechování par rtuti. Ve čtvrteční tiskové zprávě o tom informovalo Toxikologické informační středisko, které na své nepřetržité infolince odpovídá asi na 200 dotazů ohledně rtuti ročně. Nejčastěji se lidé ptají právě na rozbité rtuťové teploměry. Podle odborníků ale ani konzumace rtuti, přestože je toxicki těžki kov, nemusí způsobit závažné zdravotní komplikace. Jedovaté jsou hlavně její vipary, které vznikají už při pokojové teplotě. „Tyto otravy dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvornich antidot. Dochází k nim však velmi vzácně, antidotum vydáváme přibližně dvakrát do roka,“ uvedla Daniela Pelclová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nebezpečné je pravidelné vdechování malého množství par, které se v těle hromadí. Například pokud rtuť z rozbitého teploměru není řádně uklizená z koberce. „Po několika tidnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ dodala. Z těla se jed vylučuje velmi pomalu, polovina přibližně za 60 dní. Nejčastější nehodou u dětí je podle odborníků požití lesklich kuliček rtuti nebo vzácně spolknutí amalgámové zubní viplně. V této formě ale rtuť není ve vodě rozpustná a nevstřebává se v trávicím traktu, takže podle Pelcové není nebezpečná. Jako příklad uvedla mladého muže, kteri se pokusil spáchat sebevraždu konzumací rtuti ze čtyř teploměrů, čímž si způsobil ale jen zažívací potíže. Toxikologické informační středisko pro Českou republiku funguje již více než 50 let v nepřetržitém provozu na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ročně vyřizuje 17.000 telefonátů. Otrava rtutí je v Česku vzácná, z rozbitého teploměru nehrozí Otrava rtutí je v Česku vzácná, z rozbitého teploměru nehrozí Otrava rtutí je v Česku vzácná, z rozbitého teploměru nehrozí http://www.24zpravy.com/zdravi/otrava-...biteho-teplomeru-nehrozi/210451-zpravy   Přibývá nemocí z povolání. Často se objevují v automobilovém průmyslu i ve zdravotnictví Téma: 1. Lékařská fakulta 15.7.2018  ceskatelevize.cz  Strana 0   Statistikám vévodí nemoci z přetěžování končetin. V tomto směru jsou nejohroženějšími pracovníky zaměstnanci automobilek a oceláren a také horníci. Eva Sýkorová pracuje v ocelárnách 35 let. Už léta má kvůli tomu bolesti ramene. Rehabilitace nestačily a musela na operaci. Stále má problémy se psaním i s některými domácími pracemi. Už rok usiluje o uznání nemoci z povolání. Nyní čeká na rozhodnutí. „Je to nepříjemné. Můj přímý nadřízený spíš všechno zpochybňuje,“ říká. V posledních desetiletích se změnila hlavně skladba samotných nemocí, které zaměstnance postihují. „Když to srovnáme třeba s rokem 1975, tak tehdy převažovaly nemoci plic, bylo tam spousta závažných plicních nemocí, na které lidi umírali. Bylo tam deset procent otrav. Teď je nejvíc syndromu karpálního tunelu,“ vypočítává Daniela Pelcová z Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK a VFN. Právě jednostranné zatěžování a zvedání těžkých břemen vede i k přetěžování bederní páteře. I to by se mělo nově dostat na seznam nemocí z povolání. Návrh už přes rok řeší ministerstvo práce. Podle jeho mluvčího Vladimíra Řepky se to bude týkat především lidi, kteří těžce fyzicky pracují, ne lidí z kanceláří. Seznam nemocí z povolání se rozšiřuje pravidelně už od 30. let minulého století. Za tu dobu z něj naopak zmizelo jen několik chorob. Například ta, která postihovala horníky. „Jsou to takové kmitavé pohyby očí, které byly popisované u horníků, kteří vyšli z těch temných slojí na světlo. To už teď nemáme, protože ty podmínky jsou lepší,“ uvedla Pelcová. Chorobami z povolání jsou rovnocenně ohrožena obě pohlaví. Loni bylo z 1117 hlášených pracovníků s profesionálním onemocněním 551 žen. S nároky na bezpečnost práce se musí vypořádat například ve firmě Gefco. Její zaměstnanci mají velmi různorodou práci. Třeba vyměňují klasické potahy sedaček za kožené či jinak upravují auta na přání konkrétních firem a zákazníků. Ve firmě se snažili přijít na to, jak snížit svalovou zátěž zaměstnanců. „Řešíme to tak, že se na daném pracovišti střídají. Zároveň jsme sem pořídili gumové podložky, tak abychom maximálně předešli zátěži na bederní páteři,“ uvedla HR manažerka Lenka Jírovcová. Zároveň dodává, že paleta rizik je velmi široká. Počínaje sražením autem přes pořezání až k hrozbě zásahu elektrickým proudem. Bez rukavic a s nimi Bezpečnostní experti se stále setkávají i s tím, že zaměstnanci nemají k dispozici kvalitní rukavice. Ty přitom neslouží jen jako ochrana před poraněním, ale i jako prevence před vibracemi nebo jednou z nejčastějších chorob z povolání – dermatóz – neboli kožních onemocnění. „Dá se perfektně chránit, když člověk nosí bariérové rukavice proti oleji. Tím se výskyt této nemoci z povolání naprosto eliminuje,“ řekl expert na bezpečnost práce ve společnosti Ardon Safety Ondřej Švadlenka. Řada firem a institucí musí zaměstnance chránit taky před chemikáliemi nebo zářením. I takové nemoci z povolání se totiž stále objevují. https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomik...objevuji-v-automobilovem-prumyslu-i-ve   Cestovní horečka nebo vážný zdravotní problém? Téma: 1. Lékařská fakulta 14.7.2018  firststyle.cz  Strana 0   Americká studie potvrzuje, že dovolená nám nepřináší jen relax, ale i starosti. Nejvíce se přitom stresujeme při plánování dovolené, konkrétně s finanční stránkou, balením a cestovními přípravami. Stres je přitom základem tzv. cestovní horečky (travel stress), psychosomatické reakce, která se může rozvinout v nevyléčitelné zdravotní problémy. Sevřený žaludek, křeče a bolesti v břiše, průjem – jsou nejčastějšími příznaky tzv. cestovní horečky. Jedná se o klasické psychosomatické onemocnění, jehož příznaky většinou zmizí brzy po příjezdu na místo. Pro mnohé může být cestovní horečka a obecně strach z cestování důvodem, proč se na cestu vůbec nevydat, jiní sáhnou po prášcích či sklence na uvolnění. Pokud ale své střevní problémy omlouváte cestovní horečkou či jinými stresovými situacemi příliš často, pozor! Může to ve skutečnosti být jiný problém, a to syndrom dráždivého tračníku (IBS). Stejně jako u cestovní horečky se jedná o funkční onemocnění, často spojené s trvalým nebo opakovaným stresem. Zkušenost s ním přitom má 15 % z nás. „Cestovní horečka je vcelku přirozený důsledek stresu, který je s přípravami na dovolenou a často i s jejím zahájením, spojen. Prostřednictvím nervové regulace trávicí trubice se stres projevuje nejčastěji právě v našem břiše. Typicky však odezní v okamžiku, kdy dovolená skutečně začne nebo krátce poté. Naproti tomu syndrom dráždivého tračníku je chronický, často každodenní problém a někdy zásadním způsobem zhoršuje kvalitu života, “ vysvětluje gastroenterolog MUDr. Martin Bortlík, Ph.D. z 1. lékařské fakulty UK. Jak je od sebe poznat? Pravdou je, že syndrom dráždivého tračníku se může při častém cestování spojeným se stresem z „pouhé“ cestovní horečky vyvinout. Pokud máte už nyní podezření, že se vás může týkat, vyplňte si samodiagnostický test na www.cojeIBS.cz. Jeden odlišný příznak – cestovní horečka se zpravidla projevuje bolestmi břicha, zvracením, průjmem, nespavostí a únavou. Přijít může skutečně i teplota – odtud název. Příznaky jsou velmi podobné jako u syndromu dráždivého tračníku typu D, u kterého se ale nevyskytuje teplota. Další typy dráždivého tračníku jsou spojené se zácpou (IBS-S) a nadýmáním (IBS-M). Jeden spouštěcí faktor, různá frekvence – v obou případech se jedná o psychosomatické onemocnění. Záchvaty dráždivého tračníku mohou začít např. při cestovním stresu, ale záhy se začnou objevovat ibez zjevné příčiny a mohou být tak silné, že znemožní opuštění domova. Panák ani prášek na uklidnění nezabere – zatímco při cestovní horečce může pomoci jednorázové uklidnění nervů, u syndromu dráždivého tračníku je nutná dlouhodobá léčba spočívající mimo jiné v úpravě jídelníčku, zařazení speciálních probiotik a snaze omezit stres. Úprava jídelníčku se přitom liší dle příznaků (při průjmu jsou vhodné též kvasinky Saccharomyces Boulardii, při zácpě vláknina a při nadýmání trávicí enzymy). http://www.firststyle.cz/cestovni-horecka-nebo-vazny-zdravotni-problem/   Ve starém Egyptě trpěli rakovinou stokrát méně, tvrdí chybná studie Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018  itmix.cz  Strana 0   Mezi vědeckými publikacemi se na konci června objevila šokující práce, podle níž z analýzy koster starých Egypťanů vyplynulo překvapivé odhalení – v dávné civilizaci „na počátku času“ byl výskyt rakoviny až stonásobně nižší než dnes. Jde o vodu na mlýn filipice proti moderní společnosti, anebo se celá věc při bližším náhledu jeví trochu jinak? Stokrát častější výskyt?Zjištění pochází z aktuální práce vedené dvěma vědci, El Moltem a Peterem Sheldrickem. Ti v egyptské oáze Dakhla exhumovali na 1087 kosterních pozůstatků (nastřádaných během několika staletí) ze dvojice místních pohřebišť a jali se je analyzovat optikou oboru paleoepidemiologie. Ten se snaží na základě starých lidských ostatků odhadovat šíření nemocí v minulosti. Podobně jako kdykoliv jindy v archeologii jsou však dané metody poměrně nejisté a závěry nelze vnímat s železnou jistotou. K čemu však dvojice došla? Především v celém analyzovaném vzorku Motlo a Sheldrick odhalili pouze šest případů lidí, kteří měli v době své smrti prokazatelnou přítomnost nádorového onemocnění. Dochovanost ostatků byla značně variabilní – povětšinou se tak nalezly jenom kosterní pozůstatky, na nichž byla odhaleny kosterní léze vznikající v důsledku velkého rozšíření choroby. Podařilo se však odhalit i kolorektální karcinom v případě mumie staršího muže, z níž se v důsledku mumifikovaného procesu dochovala i část měkkých tkání. Věk obětí se lišil, většina z nich však byla středního věku, jedny ostatky patřily dítěti. Tak jako onak, práce končí tvrzením, že vzhledem k modernímu výskytu choroby byla v oáze Dakhleh míra výskytu rakoviny stokrát nižší než dnes. Prozatím vypadají závěry právě poměrně kriticky k dnešnímu způsobu života – autoři studie však bohužel přehlédli celou řadu dalších aspektů. „Paleopatologická část je naprosto korektní. Problém ale nastává sumarizace a zobecnění nálezu,“ hodnotí závěry práce Jaromír Šrámek z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, „Při pátrání po nádorech v dávných populacích narážíme na celou řadu problémů. Především je to samotné šíření nádoru po těle. U našeho druhu jsou primární nádory kostí vzácné a nádorové postižení kostí není pravidlem.“ Jinými slovy, přenášet závěry z analýzy kostí může postihnout jen minoritu případů. Jenže měkké tkáně se povětšinou nedochovaly. A tím zkreslení závěrů teprve začíná. Příliš obecné, příliš zavádějícíRiziko, že se nádor rozšíří do kostí, je dle Šrámka poměrně vysoké například u nádorů prostaty, plic, prsu nebo ledvin, u některých jiných je však naopak nízké. Celkově lze uvažovat o tom, že v současné době se metastatické postižení kostí objeví nejvýše u desetiny nemocných. „Ze všech lidí, kteří zemřeli v souvislosti s nádorovým onemocněním, budou prokazatelné stopy nádoru na kostře jen u některých z nich,“ pokračuje Šrámek. Tím však přešlapy zdaleka nekončí. Další problém je to, že i kosti podléhají posmrtnému rozkladu. „Předpokládá se, že pokud je struktura kosti nahlodána chorobným procesem, bude kost náchylnější k úplnému rozkladu. Záleží samozřejmě na podmínkách, někdy je tento úbytek stop zanedbatelný. V obecné rovině může ale i tímto způsobem vznikat při nedbalém hodnocení nálezů dojem, že minulé populace byly zdravější,“ říká Šrámek. V případě pohřebišť v Egyptě dle něj existuje i opačný trend, protože mumifikace zvyšuje šanci zachování stop, které by se jinak nedochovaly. I tak lze ale bezpečně prohlásit, že El Moltem a Shledrickem uváděných pět procent je značně podhodnocený údaj. U většiny nádorů navíc riziko s věkem roste. „To znamená, že čím více starých lidí bude v populaci, tím spíše se budou dožívat svých nádorů. Tak například ve Velké Británii se více než polovina případů nádorového onemocnění objevuje u lidí ve věku 50 až 74 let a zhruba třetina u lidí ve věku 75 a více let,“ pokračuje Šrámek. Ve srovnání s tím ze šesti případů v pohřebištích v oáze Dakhla je popisován jeden případ dítěte, tři případy dospělých a dva případy na přelomu zralosti a stáří (55-60 let). Tedy z našeho hlediska lidí, kteří skutečně neměli šanci se svých nádorů dožít. „Pro testování hypotézy o výrazně nižší četnosti nádorů v dávné populaci by byla třeba mnohem sofistikovanější analýza dat než dělení dvou čísel,“ uzavírá Šrámek. Jako obvykle platí, že pro fantastická tvrzení je třeba mít i fantastických důkazů – ty však při zohlednění kontextu tak komplexní škály nemocí, jakou rakovina je, zkrátka chybějí. Idea, že ve starověkém Egyptě proto byla rakovina výrazně méně častá, proto kulhá na obě nohy. Celá studie Motla a Sheldricka byla publikována https://itmix.cz/informace/ve-starem-e...inou-stokrat-mene-tvrdi-chybna-studie/   Rozvíjet péči na dětském oddělení plánuje MUDr. Jiří Jiráček, nová posila hořovické pediatrie Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018  nemocnice-horovice.cz  Strana 0   Doktor Jiráček působí od června na dětském oddělení hořovické nemocnice a věnuje se především nefrologické ambulanci. V následujícím rozhovoru nový pediatr líčí své dojmy z Hořovic a hovoří o akutních případech, se kterými se setkávají dětští lékaři v hořovické nemocnici nejčastěji. Pane doktore, mohl byste se krátce představit našim malým pacientům a jejich rodičům? Kde jste dosud působil? Pocházím z Prahy, avšak nyní bydlím již druhým rokem v Kladně. Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu University Karlovy a následně se zařadil do specializačního oboru pediatrie, ze které jsem složil roku 2016 atestaci. V rámci pediatrie jsem započal vzdělávání v subspecializaci neonatologie a prošel si stážemi v perinatologických centrech ČR. V Kladně jsem šest let pracoval v nefrologické ambulanci pod odborným dozorem. Jaké jsou vaše dojmy z dosavadního působení v hořovické nemocnici? Jak je na tom zdejší dětská pediatrie ve srovnání s Kladnem? V hořovické nemocnici mě mile překvapilo moderní vybavení oddělení, rychlost vyřízení provozních a administrativních věcí spojených s nástupem do zaměstnání a v neposlední řadě osobní až rodinný přístup. Chod oddělení je v porovnání s Kladnem rozdílný ve spektru dětí přicházejících na oddělení, kdy je zde větší množství chirurgických, ortopedických a ORL pacientů. S jakými plány přicházíte a jaké novinky byste rád zavedl na dětském oddělení? Mým plánem je rozvíjet a zefektivňovat péči na dětském oddělení a pokračovat s prací v nefrologické ambulanci. Rád bych si rozšířil i znalosti v oblasti paliativní péče a také dokončil vzdělávání v oboru neonatologie. Říká se, že dětské úrazy k létu patří. S jakými případy se setkáváte nejčastěji? Nejčastější případy jsou z traumatologických, chirurgických a ortopedických pacientů. Přijímáme na dětském oddělení nejčastěji děti po úrazech hlavy, otřesy mozku s různými příčinami, traumatické postižení horních končetin k repozicím po úrazech na trampolíně. Neméně často se objevují hnisavé zánětlivé procesy po štípnutí hmyzem. Jaké akutní stavy na oddělení nejčastěji lečíte? Akutní stavy jsou na dětském oddělení závislé na ročním období a věku dítěte. V zimě převažují respirační infekce od běžného nachlazení, přes akutní zánět průdušek až po zápal plic. V létě převažují střevní onemocnění, infekce močových cest a úrazy. V dnešní době je moderní a často preferována ambulantní péče, a proto je důležité na příjmové ambulanci nebo v průběhu krátké hospitalizace dobře onemocnění diagnostikovat a nastavit správný způsob léčby. Dále většinou pokračují v péči o nemocné dítě rodiče, proto je kladen vyšší důraz na edukaci rodičů i samotných pacientů. Počet dětí přivezených rychlou záchrannou službou se výrazně zvýšil, kdy na ambulanci přijíždějí děti i s běžnými obtížemi jako jsou bolesti v krku a krátce trvající horečky většinou virového původu. Samozřejmě jsou stavy, u kterých má přivolání rychlé lékařské pomoci své místo např. epileptický záchvat, dušnost, poruchy vědomí, otravy, dehydratace. Závažnost případu je ale u dětí hodně individuální a také záleží na edukovanosti rodičů. Jak relaxujete po službě? Ve svém volném čase se věnuji převážně sportovním aktivitám (florbal, cyklistika, fitness, lyžování, plavání a šnorchlování) a v neposlední řadě rád cestuji. https://www.nemocnice-horovice.cz/novi...k-nova-posila-horovicke-pediatrie-1444   Rozvíjet péči na dětském oddělení plánuje MUDr. Jiří Jiráček, nová posila hořovické pediatrie Téma: 1. Lékařská fakulta 13.7.2018  nemocnice-horovice.cz  Strana 0   Doktor Jiráček působí od června na dětském oddělení hořovické nemocnice a věnuje se především nefrologické ambulanci. V následujícím rozhovoru nový pediatr líčí své dojmy z Hořovic a hovoří o akutních případech, se kterými se setkávají dětští lékaři v hořovické nemocnici nejčastěji. Pane doktore, mohl byste se krátce představit našim malým pacientům a jejich rodičům? Kde jste dosud působil? Pocházím z Prahy, avšak nyní bydlím již druhým rokem v Kladně. Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu University Karlovy a následně se zařadil do specializačního oboru pediatrie, ze které jsem složil roku 2016 atestaci. V rámci pediatrie jsem započal vzdělávání v subspecializaci neonatologie a prošel si stážemi v perinatologických centrech ČR. V Kladně jsem šest let pracoval v nefrologické ambulanci pod odborným dozorem. Jaké jsou vaše dojmy z dosavadního působení v hořovické nemocnici? Jak je na tom zdejší dětská pediatrie ve srovnání s Kladnem? V hořovické nemocnici mě mile překvapilo moderní vybavení oddělení, rychlost vyřízení provozních a administrativních věcí spojených s nástupem do zaměstnání a v neposlední řadě osobní až rodinný přístup. Chod oddělení je v porovnání s Kladnem rozdílný ve spektru dětí přicházejících na oddělení, kdy je zde větší množství chirurgických, ortopedických a ORL pacientů. S jakými plány přicházíte a jaké novinky byste rád zavedl na dětském oddělení? Mým plánem je rozvíjet a zefektivňovat péči na dětském oddělení a pokračovat s prací v nefrologické ambulanci. Rád bych si rozšířil i znalosti v oblasti paliativní péče a také dokončil vzdělávání v oboru neonatologie. Říká se, že dětské úrazy k létu patří. S jakými případy se setkáváte nejčastěji? Nejčastější případy jsou z traumatologických, chirurgických a ortopedických pacientů. Přijímáme na dětském oddělení nejčastěji děti po úrazech hlavy, otřesy mozku s různými příčinami, traumatické postižení horních končetin k repozicím po úrazech na trampolíně. Neméně často se objevují hnisavé zánětlivé procesy po štípnutí hmyzem. Jaké akutní stavy na oddělení nejčastěji lečíte? Akutní stavy jsou na dětském oddělení závislé na ročním období a věku dítěte. V zimě převažují respirační infekce od běžného nachlazení, přes akutní zánět průdušek až po zápal plic. V létě převažují střevní onemocnění, infekce močových cest a úrazy. V dnešní době je moderní a často preferována ambulantní péče, a proto je důležité na příjmové ambulanci nebo v průběhu krátké hospitalizace dobře onemocnění diagnostikovat a nastavit správný způsob léčby. Dále většinou pokračují v péči o nemocné dítě rodiče, proto je kladen vyšší důraz na edukaci rodičů i samotných pacientů. Počet dětí přivezených rychlou záchrannou službou se výrazně zvýšil, kdy na ambulanci přijíždějí děti i s běžnými obtížemi jako jsou bolesti v krku a krátce trvající horečky většinou virového původu. Samozřejmě jsou stavy, u kterých má přivolání rychlé lékařské pomoci své místo např. epileptický záchvat, dušnost, poruchy vědomí, otravy, dehydratace. Závažnost případu je ale u dětí hodně individuální a také záleží na edukovanosti rodičů. Jak relaxujete po službě? Ve svém volném čase se věnuji převážně sportovním aktivitám (florbal, cyklistika, fitness, lyžování, plavání a šnorchlování) a v neposlední řadě rád cestuji. https://www.nemocnice-horovice.cz/novi...k-nova-posila-horovicke-pediatrie-1444

© 2018 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz